Informace a fotky z minulých expedic do Polska najdete zde
Jak už jsem na webu několikrát psal, alespoň jeden výlet ročně do Polska, to je už tradice naší rytmické skupiny. Ale v letech 2009 - 2010 jsme to poněkud flákali a tak hned třetí lednový víkend roku 2011 jsme se vypravili opět do Polska. Tentokrát poprvé vlakem, protože od poslední změny grafikonu a tarifů je polské pohraničí za přechodem Lichkov / Miedzylesie konečně po letech rozumně vlakem dostupné. Ještě nedávno bylo jediné rychlejší spojení rychlíkem Bohemia (nyní Orlice), který ovšem jezdí večer do PL a ráno do ČR. Po elektrifikaci trati Letohrad - Lichkov můžou nyní vybrané lokomotivy ČD jezdit až do polského vnitrozemí a tak se jízdní doba zkrátila i díky absenci dvojitého přepřahání lokomotivy. A posledním důvodem k cestě byla nová možnost zakoupit si jízdenku SONE+Polsko i v regionální variantě pro Pardubický kraj. Cesta dvou dospělých a dítěte na celkem 256 kilometrech a ještě za hranice tak vyšla na 325 korun. Při počítání dítěte za půl dospělého je to 50 haléřů na kilometr. Mohli jsme jet i dál, jízdenka platí například až do Wroclawi, ale tam bychom dorazili až ve 12:20 a zpět bychom museli jet už v 15:43. Bohužel jízdní doby v PL jsou dost tragické a bylo by lepší, kdyby první ranní spojení existovalo ještě dřív, alespoň o dvě hodiny.
Cílem cesty, kterou jsme podnikli spolu s kamarádem známým pod přezdívkou Papoušek a mojí dcerou, bylo Klodzko. Přestože tam jezdím dvacet let, nikdy jsem zatím nenavštívil velkou pevnost nad městem a ta tak byla naším hlavním cílem.
Využili jsme ranního spěšňáku v 7:42 z Pardubic a na minutu přesně jsme v 10:06 vystoupili na bývalém nádraží, nyní zastávce Klodzko, miasto. Prošli jsme si historické centrum města s velkým gotickým kostelem a pěkným náměstím a potom vystoupali k pevnosti zvané Twierdza Klodzko. I mimo sezónu mají otevřeno a nabízejí buď volnou prohlídku objektu, nebo za příplatek ještě prohlídku "podzemního labyrintu", tedy pevnostních chodeb. Ty jsme si ale nechali na příště. I samotná prohlídka pevnosti zabrala skoro dvě hodiny. Kromě dalekých výhledů do okolí, starých částí pevnosti a několika expozic a krámku se suvenýry nás nejvíc zaujala nejvyšší část pevnosti. Ta za války sloužila jako továrna a zřejmě i po válce ještě po delší čas zůstala využívána armádou. Teď tento prostor působí velice zvláštně, něco najdete níže na fotkách, ale osobní návštěva je určitě lepší.
Z pevnosti jsme ještě jednou sešli do centra a protože vlak jel až za hodinu, vypravili jsme se mu naproti na nádraží Klodzko Glowne. Cestou jsme potkli několik nákladních vlaků do a z Čech, a také "szynobus". Nejprve jsme si mysleli, že polské železnice obnovili provoz na alespoň jedné lokálce napojené jižně od města na trať do Čech, ale kdepak. To pouze spoje z trati Walbrzych - Klodzko zajíždějí až do zastávky Klodzko, miasto. Protože je to opravdu jen zastávka, szynobus pak jede strojově dál až na místo odbočky trati do Kudowy (kde je nyní náhradní autobusová doprava v komickém počtu tři spoje za den) a tam přejede na druhou klej a vrací se zpět. Úsek od odbočky na hlavní nádraží je poslední dvojkolejný, dříve vedla dvoukolejka až do Miedzilesie.
Na hlavním nádraží nás čekal vlak do Ústí nad Orlicí v podobě "Dřevolína", neuvěřitelně archaicky vypadající jednotky EN57. Ta kterou jsme jeli už po pravdě dřevěné sedačky neměla, naopak zevnitř působila celkem útulným dojmem. Cesta po polských kolejích tímhle "panťákem" je nepopsatelný zážitek, něco se dá poznat z videí - odkazy jsou dole pod fotogalerií. Ovšem od Lichkova po nově opravené trati se už dřevolíno chovalo mnohem způsobněji. I do Ústí jsme dojeli včas a po přesednutí na rychlík jsem byli za chvíli doma.
Texty převzaty z městského webu
www.klodzko.pl
První zmínka o vzniku tvrze na jantarové stezce, která tudy vedla, pochází
ze zápisků českého kronikáře Kosmase z roku 981. Podle kroniky na místě
dnešní pevnosti vznikla dřevěná osada, která se postupně přeměnila na
důležité centrum kulturního, společenského, ale i duchovního života. Kolem
roku 1300 vzniklo z dřevěné tvrze, která tehdy patřila českému rodu
Slavníkovců, nádherné obytné sídlo. Na území tzv. Vyššího hradu se nacházel
kostel sv. Martina a Václava a kaple. V roce 1557 byl hradní komplex
rozšířen o tzv. Nižší hrad, jehož stavby se zúčastnil dvorní architekt
bavorského knížete Ernesta Lorenz Kirschke. V roce 1622 město obsadili
Rakušané, jejichž přičiněním došlo k poškození budov tvrze. Krátce poté
provedli modernizaci hradu, který opevnili. V roce 1742 se město i s
pevností dostalo pod pruskou nadvládu. Na rozkaz krále Fridricha II.
Velikého byla tehdy pevnost značně rozšířena, byly rozebrány zbytky starého
renesančního hradu, kaplí i kostela. Z tohoto období pochází i pevnůstka na
Ovčí hoře (Owcza Góra), která vznikla jako tzv. předsunutý fort podle vzoru
obranného systému pevnosti v Mohuči. Stavba byla zahájena v roce 1743,
trvala kolem 19 let a byl to z hlediska taktiky nejdůležitější záměr.
Hlavním projektantem účastnícím se výstavby Kladské pevnosti byl Gerhard
Cornelius von Walrave (1692-1773), původem Holanďan, který se proslavil
výbornými znalostmi francouzské fortifikační školy. Pracoval na výstavbě i
přestavbě pevností ve Štětíně, Brzegu, Głogowě, Nyse, ale i v zahraničí,
např. v německých městech Kehl, Magdeburk, Mohuč nebo Wesel. Na Kladské
pevnosti a fortu na Ovčí hoře Walrave použil mj. tyto prvky opevnění:
předsunuté forty, klešťový systém, minérské a protiminové chodníky a
inspiroval se rovněž systémem pevností v Mohuči a Würzburgu. Chodby hlavní
pevnosti jsou vystavěny v několika úrovních, dvou obvodech a jejich celková
délka dosahuje 40 km, z čehož je návštěvníkům zpřístupněn jen 1 km. Od doby
přestavby pevnosti za vlády Fridricha II. až do roku 1945 plnila nedobytná
pevnost vojenskou roli nebo v ní bylo vězení. V roce 1864 byli v pevnosti
uvězněni první povstalci polského lednového povstání z přelomu let 1863-64,
v roce 1870 zde byli uvězněni francouzští zajatci z francouzsko-pruské války
a během 2. světové války v letech 1940-1943 pevnost sloužila jako pobočka
koncentračního tábora Gross-Rosen a byli v ní vězněni váleční zajatci,
dezertéři německé armády a lidé podezřelí z rozvracení Říše. V roce 1944
byla do pevnosti přesunuta zbrojovka AEG z Lodži, v níž byly vyráběny části
do raket V-1 a rádia do ponorek a letadel. V únoru 1945, tváří v tvář
blížící se frontě, Němci zahájili evakuaci továrny a její přesun do
Durynska. Jednou ze zajímavostí je fakt, že dělníci z továrny vydávali
satirický časopis nazvaný „Blecha“. V roce 1960 byla pevnost oficiálně
prohlášena za památku a byla zpřístupněna turistům.
Gotický most - pohled směrem do centra ...
... od zespodu
Česká ulice vede pod vstupem do pevnosti...
V současnosti je pevnost typickým turistickým objektem. Prohlídku začínáme od
jižní brány do pevnosti, k níž dojdeme z náměstí jednou z nejstarších ulic ve
městě – Českou (Ulica Czeska). Na bráně je zobrazena pruská orlice se žezlem a
jablkem. Na hrudi má písmena FR, která znamenají Fridericus Rex (Král
Fridrich). Za branou je na svahu pevnosti ve zdi umístěna pamětní tabule
připomínající Wojciecha Kętrzynského, který zde byl v letech 1865-66 vězněn za
účast v lednovém povstání z roku 1864.
Půjdeme-li dále nahoru, dostaneme se k pokladně, odkud dále přejdeme na Tumské
nádvoří (Dziedziniec Tumski). Nad východem uvidíme nápis DOM-COURTINE, jehož
první tři písmena jsou zkratkou latinských slov Deo Optimum Maximum (Bohu
nejvyššímu). Je to památka na kolegiátní kostel řádu augustiniánů, který zde
stál do roku 1627. V něm byl prý napsán Floriánský žaltář (Psałterz Floriański)
– památka polského středověkého písemnictví z 14.-15. století. Nalevo vidíme
Bastion Zvoník (Bastion Dzwonnik), o něco níž leží Temná brána (Ciemna Brama),
ve které se nachází Tumská studna (Studnia Tumska) z roku 1393.
V pevnosti, začátek prohlídkové trasy
Zatočíme doprava a naše kroky vedou nahoru. Napravo uvidíme postavu Ludomiły
Valeské – legendární vládkyně tvrze. Pokračujeme dále a přijdeme na nádvoří
mezi Poplachovým (Bastion Alarmowy) a Vysokým bastionem (Bastion Wysoki), z
něhož dále vejdeme na dělostřeleckou plošinu Vyhlídkového bastionu (Bastion
Widokowy). Odtud se nám naskýtá nádherný pohled na město a pásma hor, která
obepínají Kladskou kotlinu. Za zády spatříme okraj Vysokého bastionu, dále na
sever pak stojí donjon, který byl nedávno zpřístupněn i pro turisty. Od
Vyhlídkového bastionu pokračujeme k Nízkému, ve kterém je umístěno lapidárium
s renesančními náhrobními deskami z Radkowa a Zlatého Stoku a fragmenty
historických kamenických prací ze zbouraných kladských domů.
Výhled směr autobusové nádraží, za ním zastávka Klodzko, miasto
V textu zmíněná nejvyšší část pevnosti ... (donjon)
... kam se dá dojet z opačné strany i autem
Nejvyšší část z venku
Další pohled na město
A ještě jeden na východ
Prodejna v penosti
Ve městě...
aktualizace této stránky: 16.01.2011 , http://www.trolejbus.cz