Pardubické tramvaje > Nestor tramvajáků Milivoj Pravec

NAPSALI V  DRUŽEBNÍCH ČASOPISECH

Zpráva ze zpravodaje ČSAD n.p. Třeboň „Třeboňský úderník“ ze dne 12.8.1989

V časopise " KRASNYJ TRAMVAJ “ který vychází ve městě Leninozvedovo 4, jsme letos 1.4. objevili zajímavý článek, dotýkající se zapomenutého tramvajového provozu v Pardubicích. Zde je překlad tohoto článku:

RYCHMBURK (iKF)        V domově důchodců ve východočeském Rychmburku zemřel 10.1.1989 ve věku nedožitých 104 let nestor tramvajáků z  Pardubic, soudruh Milivoj Pravec, nositel Řádu práce, Vyznamenání za výbornou práci, čestného odznaku Zlatý pražec s hřeby I. kategorie atd., podplukovník Lidových milicí v záloze. Soudruh Pravec patřil k nemnoha pamětníkům zapomenutého tramvajového provozu v Pardubicích. Na vedlejším snímku je uprostřed dole. Jeho zajímavé vyprávění zachycené na podzim roku 1988 ing. Karlem Fousetem nyní přinášíme

„Narodil jsem se v roce 1885 v rodině chudého železničáře Pýchy. Od malička mi bylo divné, že já se jmenuji Pravec a tatínek Pýcha. Rodiče mi to ale nikdy nevysvětlili. Vyučil jsem se popelářem a v roce 1901 získal tovaryšský list jako „mladší popelář – vysýpač“ u známé firmy Pedersen, Bobr a spol. Práce mne ale neuspokojovala a proto jsem se v roce 1908 přihlásil, když společnost P.E.G. hledala zaměstnance pro nově otevíranou tramvajovou dopravu v  Pardubicích. Od roku 1909 jsem tedy pracoval jako řidič tramvaje a to až do roku 1955, když jsem již 10 let přesluhoval, ale stále jsem plnil důležité úkoly při budování naší socialistické společnosti. Od února 1948 jsem byl předsedou Brigády socialistické práce v našem podniku. Ještě v roce 1950 jsem si doplnil vzdělání stáži v SSSR ve městě Berijabadu na tamní tramvajové síti o rozchodu přibližně 770 až 785 mm a stal jsem se starším řidičem – školitelem. A teď Vám, milý mladý příteli, povím jednu veselou příhodu: Víte proč se v Pardubicích říká sběrači proudu „klacek“ ?“

iKF: „Ne“

s. MP: „Já Vám to prozradím, milý mladý příteli inženýre. V roce 1952 začaly v Pardubicích jezdit trolejbusy a my museli na tramvajích nahradit lyrové sběrače unikátními sběrači typu Hodr-Hádek. Na podzim toho roku jsem se svou nejoblíbenější tramvají, které jsem říkal Mařka přijel na konečnou stanici u Kostelíčka. Je také možné, že tramvaji jsem říkal Bláža a Mařka byla moje manželka, ale na tom nesejde. Rád jsem je měl obě. Když jsem pořádně zabral za kontrolér, zmocňovalo se mne takové vzrušení, že bylo úplně jedno, jde-li o tramvaj či o manželku. Kromě toho, u manželky se mne vzrušení přestalo zmocňovat někdy kolem roku 1930. Ale abych neodbočoval. Zajel jsem tedy do parčíku u Kostelíčka. Zaučoval jsem tehdy soudružku Květu Mladou (ročník 1928) a jako průvodčí se mnou jela soudružka Zdenka Veselá (ročník 1934). Na konečné jsme měli asi 30 minut čas, ale v soudružské debatě na téma: „Důležitost dodržování grafikonu pro rozvoj lidově-demokratického zřízení“ nám doba příjemně uběhla. Potom se děvčata oblékla a já jsem šel ven, přeložit sběrač podivného systému Jehlík-Kučera pro jízdu v opačném směru. Když jsem pomocí ovládací tyče TOBamb-01 J-K sběrač překládal, prudký závan studeného vichru mi tyč vyrazil z ruky a ze stromu spadlá větev sběrač silně poškodila. V první chvíli jsem propadl panice. Představa, že bych nedodržel grafikon, se mnou otřásla. Nemohl bych se již podívat svým mladým kolegům soudruhům do očí. Jak bych to zdůvodnil na schůzi KSČ, BSP, SČSP a dalších? Co teď ? Co by jste dělal vy, mladý příteli ?“

iKF: „To nevím, povězte soudruhu Pravče, jak jste to vyřešil."

s. MP: „Vzpomněl jsem si, že nedaleko bydlí dva mojí dávní kamarádi, dříve drobní živnostníci, nyní důchodci: zámečník s. František Soustružník a truhlář s. Vilibald Tesař (možná to byl tesař s. Vilibald Truhlář, už si to tak nevybavuji). Oba jsem navštívil a oba mi přišli pomoci. Demontovali jsme sběrač a klacek, který původně ze stromu na sběrač spadl, jsme jen lehce upravili a použili jako tyč sběrače. S touto úpravou jsme potom dojezdili. Protože se to rychle rozkřiklo, začalo se „klacek“ přezdívat sběračům trvale a to i u trolejbusů.“

iKF: „Na co nejraději vzpomínáte z doby, kdy jste jezdil s tramvají ?“

s. MP: „Samozřejmě na Mařku, teda na Blážu. I když Zdenička Veselá taky nebyla k zahození... Velice lituji dnešní řidiče, že už nemají sebou ve voze průvodčí... Se strojkem na jízdenky si o dodržování grafikonu moc nepopovídáte. A když, tak vás to moc nezahřeje.“

Tolik tedy zajímavý rozhovor se soudruhem Pravcem, zakladatelem současné BSP imeni Praveca

Čest jeho památce.

Tato stránka je součástí Stránek trolejbusu 353