3. dubna 2006 - Linka 27 a odbočka mimo téma
Dnešek byl prvním dnem normálního provozu linky 27. Nasazena byla 21Tr číslo 399 - zvídavý objektiv agenta Lp ji zachytil na stanici Dukla, náměstí:
A teď ta odbočka. Jak jsem měl hektický minulý týden, nějak mi unikla jedna informace. O co šlo? Nejsem žádný znalec literatury a náruživý čtenář, naopak čtu mnohem míň než bych i sám chtěl. Takže pokud vynecháme odborné věci, tak jen velice málokterého autora jsem považoval tak nějak "za svého". Jedním z nich byl polský spisovatel Stanislaw Lem. Ten zemřel minulý týden a já se dokonce trochu zastyděl, že jsem tuhle informaci prošvihl. Protože mnoho jeho knížek jsem četl už před mnoha lety (výchova mého otce) a další v době zcela nedávné. Jestli nevíte o koho jde, tak moje věková kategorie si může pamatovat vůbec ne špatný film Zkouška pilota Pirxe a také Solaris, nedávno znova natočený. Jenže to pro mě je Lem spojený s něčím jiným, s robotickými pohádkami v Kyberiádě nebo třeba s Hvězdnými deníky Ijona Tichého, což je směs legrace a občas i docela vážných věcí. Například z knihy Futurologický kongres jsem uměl citovat dost věcí zpaměti. Budu si muset opět tyhle knihy přečíst, tak nějak na počest autora, kterého jsem měl docela výrazně v oblibě. Mimochodem - hned jeho první román Astronauti, napsaný už v roce 1951, zasáhl docela silně asi nejenom mne - mimo jiné i skvělou dramatizací s hvězdným hereckým obsazením. Tu jsme poslouchali se sestřičkou jako malé děti z elpíčka a teď to mám dokonce jako mp3 přímo v tomhle počítači. "Volám Kosmokrator, volám Kosmokrator", případně "Výborně Soltyku, vy jste geniální pilot" byly hlášky u nás doma zlidovělé.
Konec odbočky mimo téma. Nechci tady psát nekrology, ale tady jsem tak nejak musel.
A teď ta odbočka. Jak jsem měl hektický minulý týden, nějak mi unikla jedna informace. O co šlo? Nejsem žádný znalec literatury a náruživý čtenář, naopak čtu mnohem míň než bych i sám chtěl. Takže pokud vynecháme odborné věci, tak jen velice málokterého autora jsem považoval tak nějak "za svého". Jedním z nich byl polský spisovatel Stanislaw Lem. Ten zemřel minulý týden a já se dokonce trochu zastyděl, že jsem tuhle informaci prošvihl. Protože mnoho jeho knížek jsem četl už před mnoha lety (výchova mého otce) a další v době zcela nedávné. Jestli nevíte o koho jde, tak moje věková kategorie si může pamatovat vůbec ne špatný film Zkouška pilota Pirxe a také Solaris, nedávno znova natočený. Jenže to pro mě je Lem spojený s něčím jiným, s robotickými pohádkami v Kyberiádě nebo třeba s Hvězdnými deníky Ijona Tichého, což je směs legrace a občas i docela vážných věcí. Například z knihy Futurologický kongres jsem uměl citovat dost věcí zpaměti. Budu si muset opět tyhle knihy přečíst, tak nějak na počest autora, kterého jsem měl docela výrazně v oblibě. Mimochodem - hned jeho první román Astronauti, napsaný už v roce 1951, zasáhl docela silně asi nejenom mne - mimo jiné i skvělou dramatizací s hvězdným hereckým obsazením. Tu jsme poslouchali se sestřičkou jako malé děti z elpíčka a teď to mám dokonce jako mp3 přímo v tomhle počítači. "Volám Kosmokrator, volám Kosmokrator", případně "Výborně Soltyku, vy jste geniální pilot" byly hlášky u nás doma zlidovělé.
Konec odbočky mimo téma. Nechci tady psát nekrology, ale tady jsem tak nejak musel.