18. dubna 2007 - Co je nového v pohledu na historii ...
Co je nového v pohledu na historii trolejbusové dopravy v Pardubicích
V letošním roce, přesněji 20.1., uplynulo 55 let od zahájení provozu trolejbusové dopravy v Pardubicích. A jak bývá zvykem, DPmP a.s. uspořádá i letos den otevřených dveří. Termín 12.5.2007 sice nekoresponduje s datem jubilea, ale je naděje, že alespoň bude příznivější počasí než v lednu. Cílem tohoto příspěvku není přinést podrobný scénář zvláštních jízd a seznam zúčastněných vozidel. Ostatně ani to není možné, protože vše je dosud v přípravné fázi. Detailnější informace budou zveřejněny později. Tento příspěvek chce upozornit na "novinky", které se nedávno podařilo objevit při pátrání po historii pardubických trolejbusů.
Letošní rok mi přihrál některé dosud neznámé dokumenty z období počátků trolejbusové dopravy v Pardubicích a seznámil mne také s některými lidmi, kteří k tomu mohli podat další svědectví. Syn našeho druhého ředitele, pan Petr Šťastný, mi přinesl jmenovací dopis, kterým byl jeho otec ustaven do funkce národního správce DKPmP, a dále i předávací protokol, když tuto funkci opouštěl. Spolu jsme pak stvořili článek o působení jeho otce v našem podniku pro Zprávy Klubu přátel Pardubicka (vyjde ve dvojčísle 7-8). Získal jsem i kopii žaloby podané zpětně na oba první národní správce v roce 1954, po jejímž přečtení oba pánové v mých očích značně povyrostli. Ale tuto tématiku zatím ponechávám nezpracovanou, protože, jak jsem zjistil, jedná se stále o velmi bolestivé vzpomínky.
Hloupý a nepravdivý článek o historii MHD v Pardubicích, který byl vytištěn 24.2.2007 v MfD, měl paradoxně i jeden pozitivní dopad. Po jeho přečtení mi přišel vynadat jeden z pamětníků, který u nás do roku 1960 pracoval jako vedoucí údržby vozidel. Takže jsem se seznámil s dalším člověkem, který mi k danému období mohl poskytnout další informace.
Nové poznatky z historie mne jako autora brožury k 50.výročí trolejbusové dopravy v Pardubicích moc nepotěšily. Ne všechno totiž bylo tak, jak jsem dosud prezentoval. K vlastnímu dni otevřených dveří sice vyjde jakýsi dvoj- či čtyřlist, kde se tyto údaje dozvíte také, ale já jsem se rozhodl vyjít s barvou ven už teď. A to tak, že vůbec nebudu kopírovat text připravovaného článku pro KPP, ani obsah zmiňované reklamní tiskoviny, abyste se měli na co těšit.
Protokol o předání funkce mezi dvěma národními správci Dopravního komunálního podniku města Pardubic v padesátých letech byl vždy zároveň i jakýmsi rozborem situace firmy a provozu, jakož i zprávou o provedené inventuře majetku. Dokument, který jsem nedávno získal, byl sepsán dne 15.7.1952. Tehdy byl odvolán pan Šťastný a na jeho místo byl dosazen pan Kohout. Píše se zde, že dne 14.7.1952 (tedy den předtím) byl zastaven provoz na jediné trolejbusové lince číslo 3 do Bohdanče kvůli opravám na silnici u Trnové. Namísto trolejbusů sem vyjely čtyři autobusy náhradní dopravy. Podnik vlastnil celkem 6 autobusů Škoda 706 RO a jednu malou Pragu RND. Další dva velké autobusy zajišťovaly provoz na lince číslo 2 Svítkov - Slovany a nejstarší linka číslo 1 Jesničánky - nádraží - nemocnice tak zůstala bez autobusů, protože malý "Randálek" byl zpravidla nasazován na nepravidelných výpomocných a smluvních spojích a provoz na lince 1 by stejně sám nezvládl. A tehdy došlo k rozhodnutí, nasadit na dobu nezbytně nutnou nevyužité trolejbusy na nedokončenou městskou linku v předtermínu. Podnik v té době již vlastnil celkem 9 vozů Škoda 7Tr!
Protože dosud nebyl dokončen úsek trolejového vedení Štrossovou ulicí, byla v prostoru křižovatky U Kostelíčka narychlo namontována neplánovaná smyčka, trať byla zkolaudována a linka číslo 1 po dobu asi dvou týdnů jezdila ve zkrácené formě jako trolejbusová. Poté se trolejbusy vrátily na bohdanečskou větev.
O provizorní točně U Kostelíčka z roku 1952 se dosud žádný z pamětníků nezmínil a v projektové dokumentaci trolejbusových tratí se ani nezachoval žádný výkres. Jen v jedné situaci jsem nalezl náznak, jak si zde někdo pohrával s kružítkem. Jeden můj známý se však rozvzpomněl, jak v létě 1952 přijel domů z vojny na opušťák a šel se podívat, co je v městě nového. Zajímal ho totiž postup výstavby trolejbusových tratí. A U Kostelíčka objevil trolejovou točnu bez výhybek a bez provozu. Tehdy se vlastně ani pořádně nedozvěděl, proč tam cosi takového našel. Točna tedy byla v provozu asi jen krátce. Kamínky historických fragmentů tak zapadly do mozaiky a já musím opravit datum zprovoznění trolejové sítě do Jesničánek a ke Kostelíčku na 14.7.1952 - aktualizovaný plánek historického vývoje trolejbusových tratí naleznete zde.
Pak zde opět na nějakou dobu zavládl provozní klid a trolejbusy se na lince číslo 1 trvale usadily až v létě 1953. Do té doby tudy ale mohly projíždět výpomocné přímé spoje pro chemickou oblast. Vždyť trolejbusů na to měl podnik dostatek. Jenže to je zatím spekulace. Snad se zase někdy nalezne nějaký doklad, který nám to přiblíží.
Dalším rozbitým mýtem bylo objevení napájecího bodu na třídě Míru "U Wurstů". Podnikoví pamětníci se dušovali, že tento napájecí vývod, ač vyprojektován, nebyl realizován. Objevené dokumenty však jasně hovoří o tom, že tato kabelová trasa z měnírny číslo 1 byla položena a napájecí bod byl vyzbrojen. Stalo se tak pravděpodobně až v květnu 1953, neboť v plánu práce na tento měsíc stálo doslova: "Nutno připojit kabely, bleskojistky a provést nátěry u těchto NB: u Kávovin, u měnírny Stadion, u měnírny Semtín a na domě masny Wurst". Nu vida, bez napájecích bodů se po městě asi opravdu moc jezdit nedalo. Už dost je na tom, že ani na bohdanečské trati nebylo v té době ještě vše dokončeno.
To, že pamětníci tento napáječ zatratili, mne vede k domněnce, že doba jeho života byla krátká. Nekvalitní napájecí kabely z první měnírny mohly postihnout havárie hned v prvních dnech zatížení a nakonec i tak byly záhy nahrazeny kabelovou sítí z měnírny MR3 Jan. Nebo že by kabely na tř.Míru shořely ještě před uvedením do provozu? Inu i takové příklady z historie známe, např. v podobě nikdy nezprovozněné napájecí trasy z měnírny MR 2 Semtín směrem k Pardubicím. Ještě při rekonstrukci vedení v roce 1996 zde byla ke spatření torza kabelových koncovek na betonových sloupech poblíž zastávky Semtín II neboli vlečka.
Další zjištěné podrobnosti naleznete v letáku, který, aspoň doufám, bude při dnu otevřených dveří volně k dispozici.
S pozdravem Lp
V letošním roce, přesněji 20.1., uplynulo 55 let od zahájení provozu trolejbusové dopravy v Pardubicích. A jak bývá zvykem, DPmP a.s. uspořádá i letos den otevřených dveří. Termín 12.5.2007 sice nekoresponduje s datem jubilea, ale je naděje, že alespoň bude příznivější počasí než v lednu. Cílem tohoto příspěvku není přinést podrobný scénář zvláštních jízd a seznam zúčastněných vozidel. Ostatně ani to není možné, protože vše je dosud v přípravné fázi. Detailnější informace budou zveřejněny později. Tento příspěvek chce upozornit na "novinky", které se nedávno podařilo objevit při pátrání po historii pardubických trolejbusů.
Letošní rok mi přihrál některé dosud neznámé dokumenty z období počátků trolejbusové dopravy v Pardubicích a seznámil mne také s některými lidmi, kteří k tomu mohli podat další svědectví. Syn našeho druhého ředitele, pan Petr Šťastný, mi přinesl jmenovací dopis, kterým byl jeho otec ustaven do funkce národního správce DKPmP, a dále i předávací protokol, když tuto funkci opouštěl. Spolu jsme pak stvořili článek o působení jeho otce v našem podniku pro Zprávy Klubu přátel Pardubicka (vyjde ve dvojčísle 7-8). Získal jsem i kopii žaloby podané zpětně na oba první národní správce v roce 1954, po jejímž přečtení oba pánové v mých očích značně povyrostli. Ale tuto tématiku zatím ponechávám nezpracovanou, protože, jak jsem zjistil, jedná se stále o velmi bolestivé vzpomínky.
Hloupý a nepravdivý článek o historii MHD v Pardubicích, který byl vytištěn 24.2.2007 v MfD, měl paradoxně i jeden pozitivní dopad. Po jeho přečtení mi přišel vynadat jeden z pamětníků, který u nás do roku 1960 pracoval jako vedoucí údržby vozidel. Takže jsem se seznámil s dalším člověkem, který mi k danému období mohl poskytnout další informace.
Nové poznatky z historie mne jako autora brožury k 50.výročí trolejbusové dopravy v Pardubicích moc nepotěšily. Ne všechno totiž bylo tak, jak jsem dosud prezentoval. K vlastnímu dni otevřených dveří sice vyjde jakýsi dvoj- či čtyřlist, kde se tyto údaje dozvíte také, ale já jsem se rozhodl vyjít s barvou ven už teď. A to tak, že vůbec nebudu kopírovat text připravovaného článku pro KPP, ani obsah zmiňované reklamní tiskoviny, abyste se měli na co těšit.
Protokol o předání funkce mezi dvěma národními správci Dopravního komunálního podniku města Pardubic v padesátých letech byl vždy zároveň i jakýmsi rozborem situace firmy a provozu, jakož i zprávou o provedené inventuře majetku. Dokument, který jsem nedávno získal, byl sepsán dne 15.7.1952. Tehdy byl odvolán pan Šťastný a na jeho místo byl dosazen pan Kohout. Píše se zde, že dne 14.7.1952 (tedy den předtím) byl zastaven provoz na jediné trolejbusové lince číslo 3 do Bohdanče kvůli opravám na silnici u Trnové. Namísto trolejbusů sem vyjely čtyři autobusy náhradní dopravy. Podnik vlastnil celkem 6 autobusů Škoda 706 RO a jednu malou Pragu RND. Další dva velké autobusy zajišťovaly provoz na lince číslo 2 Svítkov - Slovany a nejstarší linka číslo 1 Jesničánky - nádraží - nemocnice tak zůstala bez autobusů, protože malý "Randálek" byl zpravidla nasazován na nepravidelných výpomocných a smluvních spojích a provoz na lince 1 by stejně sám nezvládl. A tehdy došlo k rozhodnutí, nasadit na dobu nezbytně nutnou nevyužité trolejbusy na nedokončenou městskou linku v předtermínu. Podnik v té době již vlastnil celkem 9 vozů Škoda 7Tr!
Protože dosud nebyl dokončen úsek trolejového vedení Štrossovou ulicí, byla v prostoru křižovatky U Kostelíčka narychlo namontována neplánovaná smyčka, trať byla zkolaudována a linka číslo 1 po dobu asi dvou týdnů jezdila ve zkrácené formě jako trolejbusová. Poté se trolejbusy vrátily na bohdanečskou větev.
O provizorní točně U Kostelíčka z roku 1952 se dosud žádný z pamětníků nezmínil a v projektové dokumentaci trolejbusových tratí se ani nezachoval žádný výkres. Jen v jedné situaci jsem nalezl náznak, jak si zde někdo pohrával s kružítkem. Jeden můj známý se však rozvzpomněl, jak v létě 1952 přijel domů z vojny na opušťák a šel se podívat, co je v městě nového. Zajímal ho totiž postup výstavby trolejbusových tratí. A U Kostelíčka objevil trolejovou točnu bez výhybek a bez provozu. Tehdy se vlastně ani pořádně nedozvěděl, proč tam cosi takového našel. Točna tedy byla v provozu asi jen krátce. Kamínky historických fragmentů tak zapadly do mozaiky a já musím opravit datum zprovoznění trolejové sítě do Jesničánek a ke Kostelíčku na 14.7.1952 - aktualizovaný plánek historického vývoje trolejbusových tratí naleznete zde.
Pak zde opět na nějakou dobu zavládl provozní klid a trolejbusy se na lince číslo 1 trvale usadily až v létě 1953. Do té doby tudy ale mohly projíždět výpomocné přímé spoje pro chemickou oblast. Vždyť trolejbusů na to měl podnik dostatek. Jenže to je zatím spekulace. Snad se zase někdy nalezne nějaký doklad, který nám to přiblíží.
Dalším rozbitým mýtem bylo objevení napájecího bodu na třídě Míru "U Wurstů". Podnikoví pamětníci se dušovali, že tento napájecí vývod, ač vyprojektován, nebyl realizován. Objevené dokumenty však jasně hovoří o tom, že tato kabelová trasa z měnírny číslo 1 byla položena a napájecí bod byl vyzbrojen. Stalo se tak pravděpodobně až v květnu 1953, neboť v plánu práce na tento měsíc stálo doslova: "Nutno připojit kabely, bleskojistky a provést nátěry u těchto NB: u Kávovin, u měnírny Stadion, u měnírny Semtín a na domě masny Wurst". Nu vida, bez napájecích bodů se po městě asi opravdu moc jezdit nedalo. Už dost je na tom, že ani na bohdanečské trati nebylo v té době ještě vše dokončeno.
To, že pamětníci tento napáječ zatratili, mne vede k domněnce, že doba jeho života byla krátká. Nekvalitní napájecí kabely z první měnírny mohly postihnout havárie hned v prvních dnech zatížení a nakonec i tak byly záhy nahrazeny kabelovou sítí z měnírny MR3 Jan. Nebo že by kabely na tř.Míru shořely ještě před uvedením do provozu? Inu i takové příklady z historie známe, např. v podobě nikdy nezprovozněné napájecí trasy z měnírny MR 2 Semtín směrem k Pardubicím. Ještě při rekonstrukci vedení v roce 1996 zde byla ke spatření torza kabelových koncovek na betonových sloupech poblíž zastávky Semtín II neboli vlečka.
Další zjištěné podrobnosti naleznete v letáku, který, aspoň doufám, bude při dnu otevřených dveří volně k dispozici.
S pozdravem Lp