Archiv stránek trolejbusu 353

Po etapě hromadění Moskvičů jsem si rozšířil vozový park o přívěsný vozík. A to nikoliv o nějaký obyčejný, ale o krásný přívěs domácí výroby z roku 1969. Čerstvě po STK a v dobrém stavu, navíc za luxusní cenu ještě se slevou za rychlé jednání. A protože jsme se chtěli podívat ještě na další místa, tak jsme si s přítelem Michalem naplánovali na sobotu 14.7. cestu, jakou už Moskvič asi dlouho nebsolvoval. Kompletní fotogalerii z této "akce" najdete zde > 53 fotografií, tady na webu jen malé množství fotek (a ještě hodně malých). Přibližný itinerář měl tyto záchytné body: odjezd z PA po čtvrté ranní, předání jednoho předmětu v Praze, koupě vleku v obci Ledce u Plzně, návštěva autobazaristy / autošrotaře v obci Zderaz u Rakovníka, naložení ND na Moskviče v Lukách pod Medníkem. A jak to celé probíhalo?

Do Moskviče jsem investoval 200 korun a koupil mu dálniční známku. Proto jsme si chtěli užít D11 opravdu od začátku a nejprve jsem se vydali z Pardubic na sever. Před Hrobicemi vznikla také tahle ranní fotka. Přes Opatovice jsme se dostali na D11, na kterou jsme najeli asi deset minut po páté. Nejprve jsem si myslel, že pojedeme tak do 100 km/h, ale Moskvič byl rozhodně proti. Naprosto bez problémů dosahoval rychlosti podstatně vyšší (tady je ručička pěkně vidět). Cesta do Prahy po prázdné dálnici utíkala velice rychle, a tak už chvilku po čtvrt na sedm jsme pořídili následují fotku.

V sobotní ráno jsme si užili krásně průjezdnou Prahu a tak jsme na Plzneňské chvíli čekali, než jsme vzbudili kamaráda, kterému jsme něco vezli. Michal našel opodál doslova "utržené sluchátko" a po vzoru nyní opět reprízovaného Malého pitavalu, kde hrdinní kriminalisté jezdí v žigulech, warťasech a embéčkách, nainstaloval sluchátko do Moskviče a plynule hlásil náš pohyb centrále :)

I když jsme sice měli velice slušné mezičasy, moc jsme se nezdržovali a pokračovali dál po D5 směrem na Plzeň. I tam jsme byli zase o hodně dřív, než jsem plánoval - Moskviči jsme dokonce na chvíli zahnali ručičku až za pravý okraj stupnice (nekvalitní foto - ručička je ten malý červený bod daleko vpavo). Takže nakonec jsme stihli ještě chvíli pozorovat plzeňské trolejbusy (pár fotek je v galerii) a projet se po Plzni, kde bylo také velice volně průjezdno. K prodejci vleku jsme dorazili nakonec před půl desátou. Protože nenastaly žádné komplikace, změnily majitele nejen moje peníze, ale také vlečňáček. Na jednom boku se na něm stkví samolepka "BRIGITTE" a tak dostal hned i jméno - "Bridžitka".

Po odjezdu z Ledců už jsme měli vysloveně spoustu času. Ten jsme využívali například k zastávkám na nádražích poblíž naší trasy. Stavili jsme se například na nádraží v Horní Bříze. Dále jsme přes Plasy dojeli do Kralovic. Ty jsou konečnou stanicí vlaků od Rakovníka, dále do Mladotic je trať nesjízdná a už mnoho let jsou tam vlaky nahrazeny autobusy. Když se v letech 1997-2001 nejezdilo ani do Kralovic, pořídil jsem tam tyhle dvě fotky. Dneska je kolejiště stanice obnovené a jak je vidět na fotce, polední vlak prázdný nepřijel.

Další zastávkou bylo něco mezi bazarem a vrakovištěm v obci Zderaz (odkaz). Nakonec jsme si nekoupili polského fiata 125p, po kterém jsme původně kouali. Ale protože na dvoře oné usedlosti stojí opravdu zajímavá auta, o jednom z nich už silně uvažujeme (to ovšem na onom webu není). Další cesta naší expedice vedla do Kolešovic a nakonec do Chrášťan, kde jsem si kromě obligátního motoráčku řady 810 na trati z Rakovníka vyfotil i parní vlak KHKD na lokálce z Krupé.:

Zbytek cesty proběhl ve stejné pohodě jako celý den. Nejprve jsme se po silnici R6 dopravili do Prahy, tak potom přes Radotín do Davle a po překonání Vltavy do Luk po Medníkem. Tam jsem totiž Moskviče kupoval a ještě jsem tam měl k vyzvednutí nějaké náhradní díly, které jsme minule neodvezli. Závěrečnou etapu do Pardubic jsme ještě kouskovali návštěvami Kostelce nad Č. l. a Kouřimi. Do Pardubic jsme nakonec dorazilli kolem deváté hodiny večerní. Celkem jsme za den ujeli 550 kilometrů a to především ráno bez vleku s velice solidním rychlostním průměrem. Spotřebu nesleduju, nechci si kazit jinak výborný pocit z tohohle auta.