19. listopadu 2007 - O významných datech
Částečně OT příspěvek
Trochu se zpožděním mne to napadlo při už osmnáctém výročí 17. listopadu 1989. Už někdy od konce letošního září platí, že větší část mého života už plyne bez vlády jedné strany, bez projevů generálních tajemníků a podobných věcí. Pozor - nehodlám se zrovna na tomto webu nijak pouštět do rozboru současného stavu politiky. Při této příležitosti jsem si vzpomněl ještě na jednu věc. Jak málo těch prožitých dní mám v paměti také s datem - automaticky se jich vybaví jen pár. Ale například pátek 17.11.1989 právě si pamatovat budu pořád, i když jsem rozhodně o nějakých protestech v Praze neměl ani tušení, tím méně že bych se jich toužil účastnit. Bylo mi sedmnáct, byl jsem ve čtvrťáku a měl jsem jiné záliby. Tedy jiné ... vlastně stejné jako teď. Samozřejmě si dokážu podle datování fotek vzpomenout i na to, co jsem dělal v jiné dny. Ovšem tenhle pátek bych si pamatoval i bez nich, i když o tom co se děje v Praze jsem se dozvěděl jako většina lidí až se zpožděním. Takže onoho dne jsem jel ze školy na nádraží, kde jsem pořídil něco fotek MHD, většinou mizerné kvality na kinofilmu Svema 64. Tady na webu je pouze jedna - autobus ŠM11 číslo 30. Ten den bylo v Pardubicích docela hezky slunečno, podle mých měřítek i docela teplo (moje měřítka = nemrzlo). Ovšem také brzy tma a tak jsem se sbalil a jel domů. A jak vyplývá z mojí tehdejší evidence fotek, vyfotil jsem něco ještě v pondělí dvacátého a potom až v půlce prosince, ta doba byla natolik zvláštní, že i koníčky šly jednou stranou.
A proč o tom vlastně píšu? Protože když bych opustil pomoc fotek, tak si podobně vzpomenu už jen na hodně málo dní - samozřejmě kromě zásadních osobních událostí typu maturita nebo první den na vojně, případně poslední noc tamtéž :). Když jde o události mimo - jako si většina Američanů pamatovala, co dělali v době atentátu na JFK - tak stejně jako Američani i já si budu hodně dlouho pamatovat jak jsem se dozvěděl o letadlech nalétavajících do WTC v září 2001. Slyšel jsem to z autorádia na parkovišti u vozovny a cestou domů jsem měl představu nějaké dakoty zapíchnuté ve věžáku, tak jako se to už párkrát stalo. A i když se mně to v danou chvíli ani trochu netýkalo, tak ty první televizní záběry si budu pamatovat taky dlouho.
Je ještě jedna událost, která mi podobně zafixovala okamžik kdy jsem se o ní dozvěděl. Je také z roku 2001, je ovšem nepoměrně optimističtější. O narození mojí dcery Magdy jsem se dozvěděl z telefonu v deset dopoledne opřený o boudu sociálky na konečné v Pardubičkách...
Teď po sobě čtu tenhle článek a asi bych to nějak přepsal ... ale doufám, že moji drazí čtenáři pochopili o čem, byla řeč. Hlavně všem přeju, aby si do své paměti mohli ukládát jen události radostné. Většina z nás má kliku, že jsme se zatím nějakých velkých jobovek nedočkali, tak ať nám to vydrží.
Konec OT příspěvku
BTW - trolejbus 397 je již opravený po nehodě a je v provozu. Na LP rohu mu na opravovaných místech chybí žlutý reklamní polep, ale asi ne nadlouho. Trolejbus 381 dostal další mutaci reklamy na GTS, tentokrát je to varianta tmavomodře polomáčená. Fotky zatím nemám, šotoweb přítele LC bude asi zase rychlejší než já.
Trochu se zpožděním mne to napadlo při už osmnáctém výročí 17. listopadu 1989. Už někdy od konce letošního září platí, že větší část mého života už plyne bez vlády jedné strany, bez projevů generálních tajemníků a podobných věcí. Pozor - nehodlám se zrovna na tomto webu nijak pouštět do rozboru současného stavu politiky. Při této příležitosti jsem si vzpomněl ještě na jednu věc. Jak málo těch prožitých dní mám v paměti také s datem - automaticky se jich vybaví jen pár. Ale například pátek 17.11.1989 právě si pamatovat budu pořád, i když jsem rozhodně o nějakých protestech v Praze neměl ani tušení, tím méně že bych se jich toužil účastnit. Bylo mi sedmnáct, byl jsem ve čtvrťáku a měl jsem jiné záliby. Tedy jiné ... vlastně stejné jako teď. Samozřejmě si dokážu podle datování fotek vzpomenout i na to, co jsem dělal v jiné dny. Ovšem tenhle pátek bych si pamatoval i bez nich, i když o tom co se děje v Praze jsem se dozvěděl jako většina lidí až se zpožděním. Takže onoho dne jsem jel ze školy na nádraží, kde jsem pořídil něco fotek MHD, většinou mizerné kvality na kinofilmu Svema 64. Tady na webu je pouze jedna - autobus ŠM11 číslo 30. Ten den bylo v Pardubicích docela hezky slunečno, podle mých měřítek i docela teplo (moje měřítka = nemrzlo). Ovšem také brzy tma a tak jsem se sbalil a jel domů. A jak vyplývá z mojí tehdejší evidence fotek, vyfotil jsem něco ještě v pondělí dvacátého a potom až v půlce prosince, ta doba byla natolik zvláštní, že i koníčky šly jednou stranou.
A proč o tom vlastně píšu? Protože když bych opustil pomoc fotek, tak si podobně vzpomenu už jen na hodně málo dní - samozřejmě kromě zásadních osobních událostí typu maturita nebo první den na vojně, případně poslední noc tamtéž :). Když jde o události mimo - jako si většina Američanů pamatovala, co dělali v době atentátu na JFK - tak stejně jako Američani i já si budu hodně dlouho pamatovat jak jsem se dozvěděl o letadlech nalétavajících do WTC v září 2001. Slyšel jsem to z autorádia na parkovišti u vozovny a cestou domů jsem měl představu nějaké dakoty zapíchnuté ve věžáku, tak jako se to už párkrát stalo. A i když se mně to v danou chvíli ani trochu netýkalo, tak ty první televizní záběry si budu pamatovat taky dlouho.
Je ještě jedna událost, která mi podobně zafixovala okamžik kdy jsem se o ní dozvěděl. Je také z roku 2001, je ovšem nepoměrně optimističtější. O narození mojí dcery Magdy jsem se dozvěděl z telefonu v deset dopoledne opřený o boudu sociálky na konečné v Pardubičkách...
Teď po sobě čtu tenhle článek a asi bych to nějak přepsal ... ale doufám, že moji drazí čtenáři pochopili o čem, byla řeč. Hlavně všem přeju, aby si do své paměti mohli ukládát jen události radostné. Většina z nás má kliku, že jsme se zatím nějakých velkých jobovek nedočkali, tak ať nám to vydrží.
Konec OT příspěvku
BTW - trolejbus 397 je již opravený po nehodě a je v provozu. Na LP rohu mu na opravovaných místech chybí žlutý reklamní polep, ale asi ne nadlouho. Trolejbus 381 dostal další mutaci reklamy na GTS, tentokrát je to varianta tmavomodře polomáčená. Fotky zatím nemám, šotoweb přítele LC bude asi zase rychlejší než já.