21. května 2007 - Hádanka odtajněna
Tajemný obrázek nákladních trolejbusů pochází z knížky autorů jmény Alessandro Albé a Sergio Vigano s názvem La filovia dello Stelvio a podtitulem Storia di dighe e di filovie per transporto merci in alta Valtellina e nel mondo. To volně přeloženo znamená "Stelvijská trolejbusová doprava aneb Historie přehrad a nákladní trolejbusové dopravy v horní Valtellině a ve světe vůbec". Vydavatel: Macchione Editore, via Salvo D´Acquisto 2, 21100 Varese, e-mail: editore(a)macchione.it, www.macchione.it, ISBN 88-8340-271-5.
Kolega Lp se do knihy pohroužil a připravil něco jako recenzi knihy, jistě se na nás vydavatel zlobit nebude.
„Tato brožovaná knížka psaná italsky (s anglickým a německým resumé) nás na 147 stranách seznamuje s historií a současností nákladní trolejbusové dopravy ve světě a její hlavní část se zabývá horskou nákladní trolejbusovou tratí Tirano – Bormio v severní Itálii. Trolejbusy zde v letech 1940 – 1956 sloužily jako prostředek k přepravě stavebního materiálu, hlavně cementu, při budování soustavy přehrad vysoko v horách. Cement se na tiranském nádraží v nadmořské výšce 435 m překládal z vagónů na nákladní trolejbusy značky Fiat, z nichž každý uvezl 24 speciálních nádob po 400 kg. Vozy se pak vydaly po jednostopé trati s výhybnami na cca 40 km dlouhou trať do Bormia a odtud dalšími směry k dolním stanicím lanovek, které pak nádoby s cementem přepravovaly do hor přímo ke stavbám. Jedna z odbočných trolejbusových tratí o délce cca 20 km pak vedla z Bormia přes Torri di Fraele až do Digapoli, kam se trolejbusy naložené deseti tunami nákladu dostaly celkově po 3 hodinách náročné jízdy často po prašných silnicích, přičemž musely zdolat více jak 20 prudkých serpentin a převýšení cca 1500 m. Nejvyšší bod na této trati byl totiž ve výšce 1941 m. Na síti dlouhé více jak 70 km byla v určitém období a v určitých směrech provozována i osobní doprava. Po dokončení staveb vodních děl byly trolejbusové tratě zrušeny.
Oba autoři zveřejnili výsledky svého několikaletého bádání a objasnili mnoho skutečností, které už dávno upadly v zapomnění či které byly dosud prezentovány chybně.
Knihu lze objednat u vydavatele. Její současná cena je 18 Euro. Obsah je natolik zajímavý, že se vyplatí zakoupit italsko – český slovník a ponořit se do četby v tomto krásném jazyce.“
Vítězem nevypsané soutěže o to, kdo první identifikuje o co jde se stává kolega PK, jako první cenu získal obrázek ve vyšší kvalitě.
V posledním měsíci klesl počet návštěvníků s rozlišením nižším než doporučených 1024 x 768 bodů hluboko pod pět procent a tak definitivně končím s pokusy optimalizovat zobrazení webu v podobných rozlišeních. Proto si dovolím vložit obrázky o větší šířce než dosud. Při nižším rozlišení než to doporučené se asi zobrazení stránky trochu rozsype
Video z archivní akce - trolejbus 353 na podzim 1998 při akci pro senátní volby. Ve videu uvidíte nejen mne, ale i kolegu jednatele, trolejbusového guru Lp a moji sestřičku s tehdy ročním potomkem.
A dále jsou na webu opět další bokorysy od Lp
Kolega Lp se do knihy pohroužil a připravil něco jako recenzi knihy, jistě se na nás vydavatel zlobit nebude.
„Tato brožovaná knížka psaná italsky (s anglickým a německým resumé) nás na 147 stranách seznamuje s historií a současností nákladní trolejbusové dopravy ve světě a její hlavní část se zabývá horskou nákladní trolejbusovou tratí Tirano – Bormio v severní Itálii. Trolejbusy zde v letech 1940 – 1956 sloužily jako prostředek k přepravě stavebního materiálu, hlavně cementu, při budování soustavy přehrad vysoko v horách. Cement se na tiranském nádraží v nadmořské výšce 435 m překládal z vagónů na nákladní trolejbusy značky Fiat, z nichž každý uvezl 24 speciálních nádob po 400 kg. Vozy se pak vydaly po jednostopé trati s výhybnami na cca 40 km dlouhou trať do Bormia a odtud dalšími směry k dolním stanicím lanovek, které pak nádoby s cementem přepravovaly do hor přímo ke stavbám. Jedna z odbočných trolejbusových tratí o délce cca 20 km pak vedla z Bormia přes Torri di Fraele až do Digapoli, kam se trolejbusy naložené deseti tunami nákladu dostaly celkově po 3 hodinách náročné jízdy často po prašných silnicích, přičemž musely zdolat více jak 20 prudkých serpentin a převýšení cca 1500 m. Nejvyšší bod na této trati byl totiž ve výšce 1941 m. Na síti dlouhé více jak 70 km byla v určitém období a v určitých směrech provozována i osobní doprava. Po dokončení staveb vodních děl byly trolejbusové tratě zrušeny.
Oba autoři zveřejnili výsledky svého několikaletého bádání a objasnili mnoho skutečností, které už dávno upadly v zapomnění či které byly dosud prezentovány chybně.
Knihu lze objednat u vydavatele. Její současná cena je 18 Euro. Obsah je natolik zajímavý, že se vyplatí zakoupit italsko – český slovník a ponořit se do četby v tomto krásném jazyce.“
Vítězem nevypsané soutěže o to, kdo první identifikuje o co jde se stává kolega PK, jako první cenu získal obrázek ve vyšší kvalitě.
V posledním měsíci klesl počet návštěvníků s rozlišením nižším než doporučených 1024 x 768 bodů hluboko pod pět procent a tak definitivně končím s pokusy optimalizovat zobrazení webu v podobných rozlišeních. Proto si dovolím vložit obrázky o větší šířce než dosud. Při nižším rozlišení než to doporučené se asi zobrazení stránky trochu rozsype
Video z archivní akce - trolejbus 353 na podzim 1998 při akci pro senátní volby. Ve videu uvidíte nejen mne, ale i kolegu jednatele, trolejbusového guru Lp a moji sestřičku s tehdy ročním potomkem.
A dále jsou na webu opět další bokorysy od Lp