Fotogalerie PSHŽD -- Moskvič Klub Pardubice -- Stránky trolejbusu 353 -- PSHŽD -- DPmP a.s. -- Dacia Solenza -- SPVD -- Hosting Sinus.cz
Za auto koupené v bazaru dal tehdy otec asi 45000 Kčs. Potom co ho dal do kupy, ho v roce 1984 prohnal mezi Chrudímí a Ostřešany pankejtama. Na to konto dostal stroj z havarijní pojistky novou kastli (už po elektroforéze), takže až do smrti neznal rez. Se stovečkou jsem absolvoval několik cest (např. do Vídně) a vždy to bylo OK. Povozila mne i o prázdninách 1990, v létě 1991 jsem s ní byl opět v Rakousku. Naposled mě vozila v létě roku 1993, kdy moje 1000MB stála u policajtů (viz výše). V listopadu 1993 si rodičovským autem vyjely moje drahé sestry a rozsekaly ho mezi Ostřešany a Dražkovicemi. Jede-li v jednom autě 6 mladejch holek, obvykle to nedopadá dobře. Když jsem zbytky auta řezal na dvoře, bylo to opravdu smutné. Na tom autě snad nebyl nikde rez!
Léto 1990 u úzkokolejky v Albeři
Klika - geniální věc pro zimní provoz |
První sestřina rána, tady ale nezaviněná. Auto ji ještě přežilo. |
Poslední bouračka ... |
Poslední bouračka ... |
Ještě dlouho po smrti měla stovka v garáži pověšené parte...
Tohle byl stroj za všechny drobný. Zakoupen po zrušení Š100 za 13000 Kč ("aby se rychle s něčím mohlo jezdit"). Dostal nový lak a postupně spoustu nových součástek. Mnohokrát byl Žigul odněkud přitažen, ale vždy se vydal na cesty znova. V roce 1996 jsem s ním absolvoval dovolenou na Šumavě, když stodesítka nebyla opravená po bouračce. V roce 1997 si otec koupil další auto, ale kombík zůstal pořád doma jako pracovní stroj. Čím méně jsme se o něj starali, tím líp jezdil. V roce 1999 dostal na střechu majáček a stal se z něj doprovodný stroj historických vozidel. Uměl jezdit i po zrušených železnicích. Potom ale prasknul příčný stabilizátor u zadní nápravy a pokusy o opravu ukázaly totální hnilobu podlahy a podběhů. Auto bylo nejprve dočasně a nakonec definitivně zrušeno. Přesto odjelo vlastní silou za novým majitelem opatřené značkami z jedné z rozebraných Š120.
Systém nákupu vozidel mě u mého otce fascinuje. Ze Žigula do
Sierry, ze Sierry do UNA atd. Sierra měla výbavu Ghia (okna, šíbr, digitální
hodiny, el. anténa, centrál), což u tak starého auta potěšilo. Jezdila 200,
ale bohužel se občas startovala kopnutím do řídící jednotky vstřikování.
Podobně spotřeba 13 l/100km nebyla ideální. Když jsem z ní před prodejem
sundával mlhovky a lehnul si pod auto, z hrůzou jsem uviděl neuvěřitelně
prasácky navařované držáky motoru. V bazaru auto taky téměř zakořenilo a
nakonec bylo prodáno s tak velkou ztrátou, že to raději ponechám v tajnosti.
PS: O rok později jsem poflikovanou Sierru viděl provozovat v HK. Takže asi
stále žije.
Po americkém autě z Německa se do rodiny dostal stroj italský a pevně se v ní usadil. Je to prostě Uno, taková krabička pro dva lidi a malou tašku. Auto mělo postupně všechny možné závady. Momentálně jen neřadí trojku. Motor ale přes všechny modrý a černý kouře jezdil za 4,5 litru a autíčko si užívala sestřička. Ovšem jedno natankování benzínu místo nafty a potom odstavení přes zimu bez fridexu už auto nevydrželo a rodinu nakonec opustilo.
Z UNA zase do auta většího - do šestnáctistovky Citroen BX. Otec si ho
pořídil v roce 2003 za cenu kolem 50000 a auto poskytuje slušné pohodlí, velmi komfortní jízdní vlastnosti a
slušnou akceleraci. Povozilo mě na jaře 2003 z Pardubic do Gliwic a Katowic a
zpět a bylo to příjemné.
V roce 2007 se otec rozhodl inovovat park a BX je na prodej.
Nejnovější přírůstek, nějaké info a fotku dodám.
aktualizace této stránky: 07.08.2012 , http://www.trolejbus.cz