Archiv stránek trolejbusu 353

Pokud mají moji čtenáří pocit, že tento web se posunuje od šotowebu spíš k blogu, tak mají pravdu. Nestíhám se ani účastnit akcí historických vozidel, jen za září jsem byl v práci o čtyři a půl dne více, než kolik bych měl být podle fondu hodin. Když z těch několika zbývajících volných dní odečtete čas věnovaný rodině, nějak nezbývá už čas na nic jiného. A to kromě MHD nebo spolku bych se chtěl věnovat také Modré střele (mimochodem před pár dny dostala nové mlhovky - foto je zde). Takže aktuální info z DP hledejte také u Petráska, přísun šotofotek u Ládi Cihla.
A teď k tomu, jak jsme si nekoupili dalšího Moskviče. Na webu i-veteran.cz jsem před pár dny narazil na Moskviče 2140, který zatím v naší "kolekci" Moskvičů sedmdesátých let chybí. Protože auto bylo až ve Vsetíně, nechal jsem si prodejcem poslat pár dalších fotek. Fotky mi tedy moc rozhodování zda koupit nebo ne moc neulehčily, protože to auto je opravdu krásné, navíc s pěkným interiérem luxusní limuzíny. Vyměnil jsem si s prodejce pár mejlů a nakonec jsme se s kolegou Michalem v sobotu 29.9. do Vsetína vypravili. Cesta vlakem byla jedna z nejpohodovějších, které jsem zažil. V Hranicích jsme se dokonce setkali s tímhle. Náš rychlík R625 Vsacan je sice ten z pomalejších - ujede 242 kilometrů z Pardubic do Vsetína za 3,5 hodiny, ale do cíle jsme dorazili přesně na čas. Ovšem velice rychle jsme se zase otočili, protože na místě jsme zjistili, že auto bylo včera večer prodané. Hlavní otázka potom byla - jet nejkratší cestou nebo si ji trochu prodloužit? Volba logicky padla na možnost druhou, když už jsme byli tak daleko, proč se vracet stejnou trasou.
Nakonec to ve zkratce bylo takhle: nejdřív R Vsetín - Přerov v klasickém červenokoženkovém béčku, ovšem mnohem čistším než ráno ve Vsacanu. Následoval R Přerov - Olomouc (hnědokoženkové čísté "bétéčko"), v Olomouci jsme se potom samozřejmě museli projet tramvají. Při jízdách Astrou a potom Variem LF jsme se také shodli na tom, že naše drahé Pardubice jsou v porovnání s Olomoucí strašná prdel vesnice. Tedy alespoň pokud jde o MHD - nejde samozřejmě o to, že oni mají tramvaje a my trolejbusy. Jde o jiné věci - o desítky zastávek zobrazujícíh aktuální příjezd spoje, slušivý městský nátěr, přehledné plánky sítě a přestupních uzlů, stejně tak profesionálně vyhlížející informační letáčky ve vozech (letáčky jsou samozřejmě uvnitř fabionů, zvenku se na ně snad lepí jen u nás), navíc je v Olomouci zcela běžné používání poptávkového otevírání dveří. A to vše DPMO a Olomoucký magistrát zvládají za časové jízdné osm kaček za hodinu (v pracovní dny 40 minut). Teď se od 1.10. sice zdražuje na korun deset, ale i to je zcela směšně málo.
Po absolvování povinné procházky k tramvajové vozovně jsme chvíli pozorovali provoz na Olomouckém hlavním nádraží. Další vlak byl zlatým hřebem šoto-programu - do Šumperka nás dovezla souprava motoráku řady 831 a přívěšáku Btx. Do sbírky nám tak přibyla ještě koženka zelená. Motorák byl narvaný k prasknutí a i v přívěšáku jsme až za Šternberk stáli za chodbičce. Potom co se vlak vyprázdnil, naplno zase předváděl svoje mizerné jízdní vlastnosti. Každopádně do Šuperka jsme dojeli včas a do Zábřeha nás už dovezla skoro nová Regionova 814.034. K různobarevným koženkám jsem doplnili tmavě modrý plyš, který ve vozu Beer v rychlíku ze Zábřeha do Pardubic ještě doplnil plyš šedivý. Celkově jsme za celý den ujeli 508 kilometrů šesti vlaky, ani jednou jsme neměli zpoždění víc než deset minut. Celkově by se dalo říct, že jsme se službami ČD byli spokojení, ovšem stárnutí vozového parku a odfláknutý úklid vozů tu spokojenost hodně narušuje.