9. Montážní vozy vrchního vedení

Trolejbus.cz > MHD Pardubice > Historie > 9. kapitola

Stránka o servisních vozidlech na tomto webu > Servisní vozidla DPmP

K provozu trolejbusové dopravy nerozlučně patří i montážní vozy pro výstavbu a údržbu trolejového vedení, jejichž historie bývá neprávem opomíjena. Po stránce legislativní se jedná o zvláštní symbiózu silničního vozidla, které musí pravidelně absolvovat předepsané emisní kontroly a STK, a drážního zařízení, které musí mít i průkaz způsobilosti. Nástavba je totiž určeným technickým zařízením ve smyslu drážních předpisů. Také pardubický dopravní podnik, ať se již během své historie jmenoval tak či onak, vždy vlastnil takováto vozidla, stejně jako různé další mechanismy a speciální vlečné vozy. Pardubické „monťáky“ s charakteristickými znaky půlkoně bylo a je možné potkávat i v jiných městech. Podílely se na obnově poškozené zkušební trati do Jáchymova, do okolních cihelen a továrních hal zajížděly montovat a opravovat trolejové vedení jeřábových drah, zajišťovaly rekonstrukci bratislavské trati na Kolibu, první etapu ostravských Hrušovských mostů, přeložku vedení na hanychovské trati v Liberci, úpravu přednádražního prostoru v Jihlavě, pomáhaly několikrát v Hradci Králové apod. – samozřejmě vždy s osádkou montérů z Pardubic. Protože se o provozu našich nejstarších montážních vozidel nezachovalo příliš mnoho údajů, uvádíme alespoň jejich přehled.

Praga RND

Tento montážní vůz klasické konstrukce byl zakoupen již v roce 1950, aby mohl sloužit při výstavbě prvních trolejbusových tratí. Lehká a jednoduchá vozidla toho typu byla montována v ústředních dílnách Dopravního komunálního podniku města Prahy v Rustonce na podvozky Praga RN a RND. Naše „Erenda“ vydržela v provozu více jak 15 let. Její stopy se ztrácejí po roce 1965, kdy po pořízení Pragy S5T měla být údajně odstrojena a prodána.

Praga V3S

Na přelomu 50.a 60.let bylo třeba zajistit mnoho úkolů spojených s přestavbou trolejbusové sítě v centru. Pro tyto účely si DP zapůjčoval montážní vozy z jiných měst, např. z Prahy nebo z Hradce Králové. Další plánovaný rozvoj trolejbusové sítě vyžadoval mít dva vlastní montážní vozy. V srpnu 1964 došlo ke svépomocné přestavbě podnikové skříňové Pragy V3S na montážní vůz trolejového vedení. Pracovníci údržby vrchního vedení tuto úpravu provedli krátce poté, co stejným způsobem dosadili montážní plošinu na přistavený podvozek Pragy RND pro DP Prešov. Praga V3S sloužila k plné spokojenosti až do první poloviny 70.let. Po nákupu nové Škody 706 v roce 1974 byla „vétřiesce“ demontována montážní plošina, vůz poté absolvoval generální opravu v Přelouči a nakonec byl na příkaz „shora“ předán Technickým službám.

Praga S5T

Vůz byl zakoupen jako nový a přivezen z výrobního závodu v Trnavě včetně plně vybavené dílny v roce 1967. Po zakoupení druhé Škody 706 RTH byla „espětka“ odstavena. Na podzim roku 1982, kdy byl první trambus odeslán do Proboštova na generální opravu motoru, byla Pragovka opět načas oživena. V následujícím roce pak byla definitivně zrušena a později postupně rozebrána a sešrotována.

Škoda 706 RTH číslo 5, 22.1.2003 ve vozovně

Škoda 706 RTH („Pětka“)

Nástavbu s nůžkovým zvedacím systémem a s montážní plošinou VNP-500 namontoval na podvozek se čtyřmístnou kabinou vyrobený v roce 1973 podnik Železniční stavitelství Praha, závod Benešov u Prahy. Do užívání byl vůz předán v březnu 1974. Od ostatních pardubických trambusů se liší tím, že po každé straně nástavby má pět schránek namísto čtyř a žebřík i otáčení plošiny se nacházejí vpředu. Vůz je proto vhodný pro práci při rozvinování trolejových drátů. V létě 1991 se nástavbě dostalo ve výrobním závodě generální opravy, při níž byl mj.dosazen elektromotor pro alternativní pohon hydrauliky a zrušeno ruční otáčení plošiny. Vůz je dodnes veden ve stavu. Pro praskliny na podvozku je však nyní dočasně mimo provoz. Jako jedno z prvních montážních vozidel Škoda 706 RTH v ČR aspiruje stát se historickým exponátem. Název „Pětka“ byl odvozen od volacího znaku jeho původní radiostanice a sloužil k odlišení od dalších trambusů. Názvy „šestka“ a „devadesát sedmička“ u dalších vozů vznikly stejným způsobem.

Škoda 706 RTH („Šestka“)

Původ je shodný jako u předcházejícího vozu. Rok výroby podvozku 1978, předání uživateli v listopadu 1980. Také tento vůz absolvoval ve výrobním závodě podobnou generální opravu nástavby na podzim 1991. Na rozdíl od svého předchůdce však nebyl vybaven tažným zařízením pro vlečné vozy a měl slabší rám. Z provozu byl vyřazen v prosinci 1999.

Škoda 706 RTH („Devadesát sedmička“)

Toto vozidlo patřilo k posledním zástupcům svého typu, který byl v Benešově vyroben. Do provozu byl uveden v červnu 1985. Na přelomu let 1991 a 1992 prošla také nástavba tohoto vozidla generální opravou v Benešově. V letech 1992 a 1993 byl tento vůz jako jediný vybaven modrými majáčky. V prosinci 1995 byl vůz zrušen, nástavba demontována a její součásti později použity na montážním voze Renault.

Iveco Eurocargo 100 E 15

Výrobu nové montážní plošiny PN-250 s malými dvojitými zvedacími „nůžkami“ na podvozku od italské firmy Iveco S.p.A. zajistily v roce 1995 Benešovské strojírny a.s. Vůz má třímístnou kabinu a malou dílnu, kde se mj.mohou přepravovat další 4 osoby. Na rozdíl od předcházejících montážních vozů, které mívaly tradiční červené zabarvení, je Iveco opatřeno kombinací oranžové a bílé. Od prosince 1995, kdy bylo uvedeno do provozu, slouží bez úprav do dnešních dnů.

Renault M.210.12/CP

Nástavba VPN-500 z třetího vozu Škoda 706 RTH byla v relativně dobrém stavu a proto byla v roce 1998 firmou Dysk, s.r.o. Litvínov repasována a její hlavní součásti pod novým označením M210-IP namontovány na nový podvozek. Renault Midliner má čtyřdveřovou sedmimístnou kabinu a je vyveden ve stejných barvách jako Iveco. Vůz slouží bez větších problémů dodnes.

Nemotorový montážní vůz – pojízdné lešení I

Zakoupeno v DP České Budějovice v roce 1950. Datum vyřazení není známo.

Nemotorový montážní vůz – pojízdné lešení II

Tento vlečný vůz byl vyroben svépomocí dle vlastní konstrukce pravděpodobně v roce 1950 nebo 1951. Také zde neznáme další bližší údaje.

Vlečný dvoukolový vozík pro dopravu sloupů

V létě 1951 je uváděn ve stavu majetku DP s tím, že má být v budoucnu přestavěn na pojízdnou dílnu. Nikde jinde v archívu, na fotografiích ani u pamětníků se však s tímto vozíkem nesetkáváme. Převážení stožárů bylo prováděno většinou na vlečných vozech jiných firem.

Oplenový vlečný vůz

V šedesátých a sedmdesátých letech podnik vlastnil oplenový přívěs. V době centrálního plánování a přidělování bilancí převážel do Pardubic nedostatkové stožáry z různých koutů republiky. Vyřazen byl pravděpodobně po prodeji Pragy V3S, se kterou býval nejčastěji používán v soupravě.

Kabelový povozek HL 30.91

V minulosti si podnik pro rozvinování lan a trolejových drátů půjčoval kabelové podvozky od různých jiných firem (např.VČE). Až na jaře 1987 se podařilo zakoupit nový vlek z NDR od VEB Anhänger Markleeberg. Tento prostředek slouží dodnes.

Jiné dopravní prostředky a mechanismy

Při výstavbě, rekonstrukcích a údržbě trolejbusových vedení sloužila řada dalších vozidel, strojů a mechanismů. Většinou však nepatřily DP (např.autojeřáby a domíchávače). Při hledání poruch na napájecích kabelech vypomáhaly též speciální měřící kabelové vozy VČE a DP Praha. Montážních vozů s pracovní plošinou zapůjčených od jiných DP nebo patřících různým dodavatelským firmám jako EZ, EŽ či Elektroline Praha se již dnes patrně nikdo nedopočítá. V dochovaném protokolu z 15.8.1951 o předání funkce mezi prvním a druhým ředitelem (národním správcem) Dopravního komunálního podniku města Pardubic nalezneme úplný výčet tehdejšího vozového parku. Pro výstavbu sítě (kromě výše uvedených montážních vozů a pojízdných lešení) sloužil též 1 nový nákladní vůz Praga RND, 1 starší obnovená Tatra 27 vyklápěčka, 2 vlečné nákladní vozy a v podstatě i autobus Tatra 24, bylo-li třeba. Pracovníci údržby měníren byli po celou historii DP v této oblasti poněkud opomíjeni. Mezi svými pracovišti se dopravovali pěšky, MHD, vlastními vozidly či na palubě montážních vozů vrchního vedení. Stejně tak přepravovali potřebný materiál a nářadí. V roce 1994 jim podnik zakoupil alespoň služební jízdní kola.

Po zvýšení počtu měníren na 5 a po zavedení jejich dálkového ovládání bylo v červnu 2001 pro tento účel pořízeno vozidlo Seat Inca 1.9D.

>> na začátek stránky <<

aktualizace této stránky: 10.01.2008 , http://www.trolejbus.cz