3. Trolejbusové linky a tratě

Trolejbus.cz > MHD Pardubice > Historie > 3.kapitola

Linka číslo 1

Současně s výstavbou první trolejbusové tratě do Semtína a Bohdanče započalo budování i tzv. městské trati z Jesničánek k nemocnici. Stavbaře a montéry z Elektromontážních závodů Praha a z Dopravního komunálního podniku města Pardubic zde však zdržovala řada nepříznivých vlivů jako nepřipravenost komunikací od Stalingradského náměstí (dnes nám.Republiky) až k nemocnici, překážející nadzemní vedení, nedostatek materiálu a pomalá pokládka kabelů. V létě 1952 zbývalo stavebně dokončit jen úsek od Kostelíčka k nemocnici, kde se výstavba sítě zdržela díky reklamaci nekvalitní dlažby ve Štrossově ulici. Až teprve v květnu 1953 byly dokončeny potřebné napájecí body z měnírny „Stadion“ a linka mohla být konečně uvedena do provozu. V červnu 1953 (přesnější termín není dosud znám) došlo ke změně dosavadní autobusové linky číslo 1 (dříve též označované jako „městská“) na trolejbusovou ve shodné trase : Jesničánky – Na Spravedlnosti – (staré) nádraží – Palackého – Stalinova (dnes tř.Míru) – divadlo – Kostelíček – nemocnice (bývalá točna před železničním přejezdem). V roce 1956 během opravy Bubeníkovy ulice (dnes Jahnova, Štrossova) byla linka na krátkou dobu ukončena před divadlem. Pro ten účel zde byla zřízena manipulační točna. Od května 1958 přestaly trolejbusy zajíždět ke starému nádraží a trasa linky číslo 1 se proto napřímila a zkrátila. Trať okolo starého nádraží vedla obousměrně ulicemi, jejichž dnešní názvy jsou : Smilova, Štefánikova, Nádražní, Jungmannova a Palackého. Torzo trolejového vedení zde zůstalo dlouho po ukončení provozu. Ještě v roce 1961 nalézáme zmínku o tom, že je třeba dokončit jeho demontáž.

Aktualizace: trolejbusový provoz na lince 1 byl krátce již v roce 1952:
Protokol o předání funkce mezi dvěma národními správci Dopravního komunálního podniku města Pardubic v padesátých letech byl vždy zároveň i jakýmsi rozborem situace firmy a provozu, jakož i zprávou o provedené inventuře majetku. Dokument, který jsem nedávno získal, byl sepsán dne 15.7.1952. Tehdy byl odvolán pan Šťastný a na jeho místo byl dosazen pan Kohout. Píše se zde, že dne 14.7.1952 (tedy den předtím) byl zastaven provoz na jediné trolejbusové lince číslo 3 do Bohdanče kvůli opravám na silnici u Trnové. Namísto trolejbusů sem vyjely čtyři autobusy náhradní dopravy. Podnik vlastnil celkem 6 autobusů Škoda 706 RO a jednu malou Pragu RND. Další dva velké autobusy zajišťovaly provoz na lince číslo 2 Svítkov – Slovany a nejstarší linka číslo 1 Jesničánky – nádraží – nemocnice tak zůstala bez autobusů, protože malý „Randálek“ byl zpravidla nasazován na nepravidelných výpomocných a smluvních spojích a provoz na lince 1 by stejně sám nezvládl. A tehdy došlo k rozhodnutí, nasadit na dobu nezbytně nutnou nevyužité trolejbusy na nedokončenou městskou linku v předtermínu. Podnik v té době již vlastnil celkem 9 vozů Škoda 7Tr! Protože dosud nebyl dokončen úsek trolejového vedení Štrossovou ulicí, byla v prostoru křižovatky U Kostelíčka narychlo namontována neplánovaná smyčka, trať byla zkolaudována a linka číslo 1 po dobu asi dvou týdnů jezdila ve zkrácené formě jako trolejbusová. Poté se trolejbusy vrátily na bohdanečskou větev.
(doplněno Lp 17.4.2007)

Při „velkém třesku“ v roce 1959, kdy bylo od 5.10. změněno téměř celé linkové vedení MHD, nachází linka číslo 1 svou novou konečnou na Slovanech. A od té doby jezdí jednička z Jesničánek na Slovany přes třídu Míru dodnes. Tuto stabilitu narušovaly jen dočasné odklony a výluky. Od 28.5. do 18.11. je díky rekonstrukci spodní části Dašické ulice linka zkrácena na provizorní točnu Kostelíček (u školy). Během předlažby Gottwaldovy tř. (dnes J.Palacha) od 19.3. do 19.8.1962 došlo k odklonu do Dukly vozovny. Náhradní autobusová linka, která během těchto výluk zajížděla od Kostelíčka na Slovany a pak ze Spravedlnosti do Jesničánek, nesla vždy číslo 9.
Za svou historii musela být jednička několikrát dočasně zkrácena na blokovou točnu v ulici Ke Kamenci. Poprvé od 1.7.1964 do 20.12.1965 během rekonstrukce horní části Dašické ulice, podruhé od 20.7. do 25.10.1998 při přestavbě křižovatky ulic Dašická – Na Drážce a potřetí od 13.8. do 30.10.2001 opět z důvodu rekonstrukce horní části Dašické ulice.

Do provozu trolejbusů zasáhly i uzávěry podjezdu na třídě 7. (dnes 17.) listopadu. Poprvé při demolici starého silničního mostu od 1.7. do 8.8.1982 a podruhé od 13.7. do 15.8.1994 během rekonstrukce vozovky. V těchto termínech byla linka číslo 1, stejně jako ostatní trolejbusové linky, ukončena dočasně u nádraží (Náhradní doprava viz linka číslo 5.). Zatím poslední změna nastala od 1.4.2003, kdy po zprovoznění trati v ul. Demokratické mládeže spoje jedoucí ze Slovan do vozovny a z vozovny do Jesničánek nejedou po Teplého ulici, ale jsou vedeny po této nové nové trati.

Jednička bývala svého času nejzatíženější městskou linkou s nejvyššími tržbami. Řidičům vyhovovaly dlouhé přímé úseky i průjezdy křižovatkami, které většinou projížděli ve směru hlavní ulice. Na konečné v Jesničánkách bylo v roce 1961 vystavěno první zděné sociální zařízení. Také dnes patří tato linka k páteřním, přestože její význam po výstavbě nových sídlišť mírně poklesl. Přímé úseky zůstaly, ale řada změn v přednosti v jízdě a vznik několika světelně řízených křižovatek v trase jedničky ubraly této lince na její původní výjimečnosti.

O plánech na prodloužení trati do Dražkovic, Mikulovic a Chrudimi pojednává kap.6.

Linka číslo 2

Také tzv. „svítkovská“ autobusová linka byla zavedena v trase, která měla být později celá opatřena trolejovým vedením, což se nakonec nepodařilo. Trať Dukla – Svítkov nebyla realizována (viz kap.6).

Úsek trolejového vedení od Kostelíčka na Slovany byl také provázen těžkostmi. Výstavbě trolejbusové sítě po roce 1952 již poněkud docházel dech, montéři dodavatelské firmy EZ Praha byli stále odvolávání na jiné stavby a navíc se tento poslední úsek základní prvotní sítě potýkal s nedostatkem materiálu, zejména pak trolejového drátu. Bilance na jeho získání byly pracovníky DP horečně sháněny při jednáních po celé republice. Na konci roku však 1952 stále chybělo několik desítek metrů trati. Navíc provoz na Slovany mohl být zahájen až po zakoupení dalších trolejbusů.

Trolejbusová linka číslo 2 se zrodila až dne 12.4.1954 a pouze částečně nahradila stejně označenou autobusovou linku, která původně jezdila ze Slovan až do Svítkova. Od tohoto dne proto musela být zavedena nová autobusová linka číslo 4 Svítkov – divadlo. Trolejbusy začaly jezdit z Jesničánek na Slovany, přičemž, stejně jako předtím autobusy, nezajížděly ke starému nádraží. Až do května 1958 měly linky číslo 1 a 2 provázané a proložené jízdní řády tak, že se jejich trolejbusy celý den na trasách pravidelně střídaly, neboť celkový počet vozidel obou linek byl lichý (7). Pro řidiče, kteří byli nuceni jet každé kolo jinudy a jinam, to bylo dosti náročné a občas se i spletli : tu nezajeli ke starému nádraží, jindy obočili k nemocnici místo na Slovany apod. V roce 1956 byla dvojka dočasně ukončena před divadlem ze stejného důvodu jako jednička. V květnu 1958 pak byla trolejbusová linka 2 načas zrušena a na scénu nastoupily autobusy, které pod stejným číslem zahájily dopravu mezi novým nádražím a divadlem.

Po dokončení potřebné trolejové sítě a po opravách propadající se nově rekonstruované vozovky Palackého třídy se od 5.10.1959 na dvojce opět objevují trolejbusy v trase (nové) nádraží – Stalinova – divadlo – Kostelíček – nemocnice. Od 28.5.1961 se tato linka opět schází s jedničkou na společné (i když provizorní) točně, tentokrát u Kostelíčka. Důvodem je zahájení výstavby nadjezdu u nemocnice, která byla zahájena poněkud nešťastně ve stejném termínu jako rekonstrukce Dašické ulice. Do závodu Tesla, do nemocnice, jakož i do celých Pardubiček se muselo chodit pěšky, náhradní dopravu (s výjimkou krátké epizody provozování mikrobusu) nebylo kudy vést. Od 19.11. po otevření dolní části Dašické byla pro linku číslo 2 vybudována jednostopá trať v ulici Ke Kamenci, kde byla ukončena až do listopadu 1964 s výjimkou období od 2.4. do 30.6.1964, kdy zajížděla až na Slovany během dokončovacích prací na patě nového nadjezdu. Od 23.11.1964 pak dvojka vyjela na novou trať přes nadjezd k nemocnici a do Pardubiček (točna u hřbitova). Jednostopá trať v ulici Ke Kamenci vznikla mimo plán na návrh pracovníků DP, kteří ji celou postavili ze součástí (stožáry, výložníky, trolejový drát, svorky atd.) demontovaných na zrušeném úseku přes starý labský most. V tomto stavu se většina této trati nachází dodnes a je svědectvím toho, jak vypadalo původní trolejové vedení v Pardubicích. Od 1.7. do 12.7.1968 došlo opět ke zkrácení linky číslo 2 na Kamenec z důvodu provádění silničních úprav v Pardubičkách. Od 13.7. téhož roku byla dvojka v rámci prázdninového omezení úplně mimo provoz. K 1.září 1968 je ale obnovena, přičemž v Pardubičkách zajíždí na novou točnu, která je situována asi o 100 m dále než původní.

Další léta přinášela této trolejbusové lince hrozbu likvidace. Úbytek cestujících nastal díky posilování provozu na autobusové lince číslo 11 a po zavedení nové autobusové linky 12 (září 1969). O prázdninách 1972, 1973 a 1974 byl na dvojce zastavován provoz a v roce 1976 byla úplně nahrazena autobusy. Důvodem byla uzávěra Štrossovy ulice a také rekonstrukce trolejové křižovatky v centru. Ještě týž rok (přesný termín není znám) na dvojku opět vyjely trolejbusy. Trolejové stopy ze třídy Míru do Palackého ulice, které byly během rekonstrukce sítě po nějaký čas demontovány, byly obnoveny. O prázdninách 1980 a též 1981 byla sice ještě tato linka dočasně rušena pro uzávěry ve Štrossově ulici, avšak pak nastalo období stability, které bylo narušeno až omezením provozu pouze na špičky pracovních dní a na neděli odpoledne po zavedení trolejbusové linky číslo 11. Toto omezení trvalo až do 1.3.1994. Mezitím došlo k uzávěře nadjezdu u nemocnice a linka číslo 2 musela být od 1.8. do 15.11.1992 opět ukončena v ulici Ke Kamenci.

Velkou a zásadní změnou bylo prodloužení dvojky od nádraží přes starý labský most do Polabin konečné (dnes točny) od 1.4.1996. Rok 1997 přinesl dočasné omezení v podobě rekonstrukce Palackého třídy. Od 21.4. ve směru do Polabin jezdí dvojka společně s jedenáctkou přes Stavařov a od 1.7. se vrací obousměrně k nádraží, nejprve jen jako autobusová a od 18.7. opět s trolejbusy. V provozu zaznamenáváme ještě dvojí dočasné zkrácení k nádraží. Poprvé tomu bylo při stavbě pěší lávky u starého mostu přes Labe (17.10. – 20.11.1998) a podruhé při velké opravě téhož mostu a při následné výstavbě kruhového objezdu na křižovatce ulic Bělehradská a Okrajová (20.6. – 16.12.2000). Do provozu linky 2 zasáhla v období 4.8. – 26.9.2003 generální oprava Masarykova náměstí. To bylo po dobu oprav zcela neprůjezdné a tak linky 2, 3 a 4 byly nahrazeny jednou linkou číslo 32 vedenou v trase Pardubičky – tř. Míru – Nádraží – Polabiny, točna – Globus – UMA – Bohdaneč. Přibližně polovina spojů končila v Polabinách a tak vlastně jezdila přesně v trase linky 2. Ve dnech 1.-4.9.2005 byla linka nahrazena autobusy kvůli dokončování kruhového objezdu u OBI.

Linka číslo 2 v dobách, kdy jezdila od nádraží do Pardubiček, nebyla u řidičů příliš oblíbena. Jezdit dvojku znamenalo brzy ráno vstávat a přitom se potýkat s malým počtem odpracovaných hodin, zvládat návaly cestujících v obou směrech po celý den a díky krátkým čekacím dobám na konečných a díky permanentním zpožděním jezdit často dlouhé hodiny bez odpočinku. Dnes je situace jiná. Linka je skoro o 3 km delší, na obou konečných má sociální zařízení a dostatek času na vyrovnání případných zpoždění.

O plánech na prodloužení trolejbusové sítě z Pardubiček dále do průmyslové oblasti resp.až do černé za Bory je pojednáno v kapitole 6.

Linka číslo 3

První trolejbusová linka v Pardubicích dostala číslo 3, protože v době jejího vzniku již existovaly dvě autobusové linky (čís.1 Jesničánky-nemocnice a čís.2 Svítkov-Slovany).

Dne 20.1.1952 byl slavnostně zahájen provoz a pravidelná doprava podle jízdního řádu započala o dva dny později v trase (staré) nádraží – Stalinova – Švermova (dnes Sladkovského) – jatka – sv.Josef – Trnová – Semtín – UMA – Bohdaneč. Po dostavbě tratě do vozovny na Dukle v roce 1953 (přesný termíne není znám) byla trojka prodloužena až sem. Od 4.9.1956 v rámci úsporných opatření byla linka zkrácena a napřímena tak, že přestala zajíždět kolem starého nádraží. Od 13.3.1960 byla trojka přesměrována k novému nádraží a od 11.9. téhož roku byla přeložena na nový labský most s tím, že však nadále projížděla obousměrně Švermovou ulicí. V říjnu a listopadu byla na čas napřímena přes náměstí Budovatelů (dnes Masarykovo), ale tato úprava se neosvědčila a linka se na dalších skoro 17 let vrátila zpět na třídu Míru a do Švermovy ulice. Od 4.10.1963 byla trolejbusová trať v Bohdanči mezi zastávkou V Ráji a náměstím napřímena přeložením na novou komunikaci.

Připravovaná elektrifikace železniční tratě do Hradce Králové, kterou trolejbusy přejížděly na úrovňovém přejezdu u Doubravic, hrozila úplným zánikem trolejbusové dopravy do chemické oblasti a do Bohdanče. Naštěstí se podařilo prosadit stavbu nadjezdu, na který vyjely trolejbusy poprvé 24.5.1965. Předtím však, od 18.1.1965, jezdily po objížďce přes Ohrazenice.

Na podzim 1970 (od 12.10. neznámo přesně do kdy) byla uzavřena Švermova ulice a linka číslo 3 byla dočasně přesměrována přes nám.Budovatelů do Jesničánek. Podobná uzávěra byla i po celý červenec 1971. Po tu dobu byla trojka ukončena pro změnu na točně u dukelské vozovny. Stejně tak (avšak přes Švermovu ulici) jezdila linka po několik týdnů k vozovně od 22.10.1976. V té době bylo totiž dočasně odpojeno trolejové vedení na Palackého třídě z důvodu rekonstrukce centrální trolejové křižovatky, která se tehdy prováděla na etapy a trvala skoro celý rok. Od 1.9.1977, po úplném dokončení rekonstrukce zmiňované trolejové křižovatky, začala trojka jezdit přes nám.Budovatelů a dostala se tak do své současné podoby, která byla narušována již jen dočasnými objížďkami, výlukami a rekonstrukcemi komunikací. Od 2.3.1984 došlo k dočasnému zkrácení linky na provizorní točnu V Ráji v době rekonstrukce silničního průtahu přes Lázně Bohdaneč. Do původní délky se linka navrátila od 22.10.1985. Trolejbusová trať ze Stavařova do Polabin konečné se začala stavět již v roce 1979. Dlouho však nebyl zájem a peníze na její zprovoznění, až se objevila potřeba rekonstruovat křižovatku silnic 36 a 37 a vystavět podchod pod Hradeckou ulicí poblíž dnešní univerzity. Trať byla proto dokončena a navíc i propojena přes ulici Kosmonautů do Trnové, aby mohla sloužit jako objížďka pro trolejbusy v době uzávěry zmiňované části Hradecké ulice. Od 12.10.1986 je pak linka 3 převedena na objízdnou trasu od Stavařova přes Polabiny konečnou. V té době navíc probíhala i sanace „nového“ labského mostu u zimního stadionu, který byl (i tehdy) v havarijním stavu. Začala se proto urychleně stavět další objízdná trolejbusová trať tentokrát od nádraží přes starý labský most (bylo mu tehdy 105 let) přes Polabiny III a IV na Bělehradskou ulici. Od 21.4.1987 byl most ČSSP (dnes P.Wonky) zcela uzavřen a linka číslo 3 jezdila v trase nádraží – Okrajová – Polabiny konečná – Trnová – a dále po původní trase na Lázně Bohdaneč. Dne 17.8.1987 se linka vrací zpět na opravený most u zimního stadionu, avšak uzávěra části Hradecké ulice dosud trvá. Jezdí se proto dále přes Polabiny konečnou. Od 21.2.1988 se konečně linka vrací do své původní trasy, která je nyní na křižovatce silnic číslo 36 a 37 (Hradecká – Poděbradská) vedena v poněkud napřímenější ose.

Další objížďka na sebe nenechala dlouho čekat. V době od 27.6.1988 do 1.8.1990 se trolejbusy vyhýbaly stavbě nového mostu přes budovanou silnici do Hradce Králové u Doubravic. Původní záměr obnovit pro tento účel ohrazenickou trať ztroskotal. Provizorní objížďka staveniště proto vedla po nových severních sjezdových rampách dolů a nahoru. Během rekonstrukce horkovodu v centru jezdila trojka ve směru do Bohdanče Švermovou ulicí (od 10.5. do 30.6.1989 a pak ještě od 19.7. do 19.11.1989). Po celou dobu prázdnin v roce 1992 byly na lince nasazeny autobusy, neboť probíhala rekonstrukce semtínské měnírny. Do Sladkovského (dříve Švermovy) ulice se linka 3 opět načas (a tentokrát obousměrně) vrátila v roce 1995 (od 17.7.do 22.8.). Tehdy byly opravovány některé dlážděné úseky ulic v okolí Masarykova náměstí (dříve Budovatelů). Stejně jako linka číslo 2 byla i trojka nucena ke změnám v době rekonstrukce Palackého ulice v roce 1997. Od 21.4. je ve směru od Bohdanče vedena z Trnové přes Polabiny konečnou a ulici Kpt.Batroše k nádraží ČD. Zpět jede po původní trase. Od 1.7. do 17.7. pak i zde nastupují autobusy (obousměrně přes Masarykovo nám.).

V létě 1998 vznikl nový kruhový objezd u hypermarketu Globus v Trnové. V září a říjnu roku 2002 několikrát vyjely na linku autobusy z důvodů výstavby kruhové křižovatky v Lázních Bohdaneč. V roce 2003 byla linka po dobu oprav nahrazena linkou 32 (viz informace u linky 2). V září 2003 jezdila navíc v trase Nádraží – kpt. Bartoše – Polabiny, točna – Lázně Bohdaneč výpomocná linka 932. Od března 2006 byla linka na více než půl roku (do 31.10.) převedená na trasu Nádraží - kpt. Bartoše - Hradecká - Bohdaneč. Kvůli této objížďce uzavřeného mostu u zimního stadionu byla na Stavařově doplněna stopa pro směr Bělehradská - Hradecká a třetí stopa pro odstavování vozidel u nádraží.

Naše nejdelší trolejbusová linka měla vždy meziměstský charakter. Po překonání Labe se její trolejbusy ocitly v lukách a polích. Projížděly dlouhými lipovými a topolovými alejemi přes vesnice k chemickým závodům a pak lesem do blízkých lázní. Dnes se tato „idyla“ poněkud vytratila. Díky sídlištím a novým nákupním centrům se městská zástavba značně přiblížila k Semtínu. Aleje přestárlých a nemocných stromů postupně řídnou stejně jako les na Horkách. Zmizely také poslední dlážděné úseky silnic. Pouze staré hranaté betonové stožáry v Trnové a u Semtína jsou posledními zbytky původní trati.

Linka číslo 4

Opuštěné (původně objížďkové) trolejbusové tratě v Polabinách byly na počátku podzimu 1990 konečně opatřeny i napájecími kabely a novou měnírnou. Díky tomu mohlo dojít k očekávanému rozvoji trolejbusové dopravy.

Krátce po převedení linky číslo 11 opět do elektrické trakce vznikla i trolejbusová linka číslo 4, která původní autobusovou linku do Svítkova nahradila jen částečně a to v úseku nádraží – střed města – Polabiny konečná od 1.1.1991. Linka nebyla v provozu v sobotu odpoledne a v neděli dopoledne. V době dopravního sedla všedních dnů a o víkendech projížděla ve směru k nádraží Sladkovského ulici, aby na třídě Míru alespoň částečně nahradila v té době chybějící dvojku. Nedělní provoz začínal až po 16.hodině a byl zajišťován přejezdem trolejbusů z linky číslo 2, která v té době svůj provoz naopak končila. Od 1.2.1991 byl jízdní řád čtyřky ve všední dny rozšířen až do pozdních večerních hodin, avšak toto opatření vydrželo jen krátkou dobu. Od 1.4. se linka vrací k původnímu rozsahu provozu, tj. ve všední den pouze do 18 hod.

Po dokončení stavby nové točny Sluneční, kde trolejové vedení viselo nad trávníkem již od konce roku 1991, došlo od 11.4.1992 k prodloužení linky číslo 4. Provozní režim byl velmi komplikovaný. Obousměrně přes Masarykovo náměstí se jezdilo pouze ve špičkách pracovních dní, Sladkovského ulicí ve směru od Polabin konečné v sedlech pracovních dní a také v sobotu dopoledne a v neděli odpoledne. Po 20.hodině pak končily všechny spoje ve směru od Sluneční na třídě Míru (výstupní zastávka) a pak pokračovaly přes Sladkovského (nástupní zastávka) na Masarykovo nám. a zpět k nádraží a na Sluneční a takto se jezdilo až téměř do půlnoci. Od 1.7.1992 byl na lince číslo 4 konečně nastolen jednoduchý jízdní řád a trasa vedla obousměrně výhradně přes Masarykovo nám. a žádný spoj nekončil na třídě Míru. Takto pak jezdila až do konce března 1996, kdy byla zrušena. Předtím však byla v létě 1995 dočasně odkloněna do Sladkovského ulice ve stejném termínu a ze stejného důvodu jako linka číslo 3.

Od 2.září 1996 byla čtyřka znovu zavedena. Tentokrát v trase nádraží – Masarykovo nám. – Polabiny konečná a pouze v pracovní dny s ukončením po 20.hodině. Od 1.11. téhož roku pak u spojů v přepravních špičkách došlo k prodloužení až na točnu UMA. V době rekonstrukce Palackého tř. v roce 1997 (viz linky číslo 2 a 3) byla čtyřka dočasně zkrácena na třídu Míru (průjezd Sladkovského ulicí tam a zpět přes Masarykovo nám.). Od 21.7. jezdila opět v původní trase. 12.prosinec 1998 přinesl další změnu. Většina spojů, které dosud končily v Polabinách, byla prodloužena až ke Globusu a rozsah provozu byl obohacen i o sobotu, kdy se jezdí výhradně v trase nádraží – Polabiny – Globus cca od 9.00 do 18.00 hod. (v roce 2001 pak zkráceno jen do 17.00 hod.).

V roce 2003 byla stejně jako linky 2 a 3 linka zrušena během rekonstrukce Masarykova náměstí a nahrazena linkou 32. Již předtím byla po změnách na linkách 7 a 11 od 1.7.2003 linka 4 zkrácena a nyní jezdí pouze v pracovní dny v úseku Nádraží – Masarykovo nám. – Polabiny, točna. Licence ale nadále platí pro trasu až na UMU. Od 25.4.2006 je linka z důvodu uzavírky mostu u Zimního stadionu zrušena a následně obnovena od 1.11.2006 - ovšem ve zkrácené podobě s polookružním zakončením v centruv trase Polabiny, točna - Zimní Stadion - Sukova - třída Míru - nám. TGM - Zimní Stadion - Polabiny, točna.

Autobusová linka číslo 4 téměř 37 roků obsluhovala Svítkov. Provést změnu její trasy tak, aby na počátku devadesátých let vyhovovala trolejbusům, proto nebylo lehké. Když později došlo k prodloužení na Sluneční, přezdívalo se čtyřce posměšně „linka z Polabin do Polabin“, ale své příznivce si přesto našla. V době, kdy jezdila až na UMU byla její úloha důležitější než dnes, kdy tato linka slouží obyvatelům Polabin pouze jako doplněk linek 2 a 11.

Linka číslo 5

Pardubická trolejbusová doprava se v první polovině padesátých let potýkala s nedostatkem vozidel. Devět nových trolejbusů brzy nestačilo a proto došlo na nákupy ojetých vozů z jiných měst (Ostrava, Teplice). Završením tohoto období bylo převzetí čtyř vozů typu Tatra T 86 z Prahy. Tím se vozový park rozrostl natolik, že bylo možné na stávající síti zavést novou trolejbusovou linku. Doslala číslo 5 a od 4.9.1956 jezdila od vozovny na Slovany. Přestože předválečné trolejbusy Tatra s řízením vpravo do našeho provozu příliš nezasáhly pro řadu poruch a též pro nechuť řidičů, linka číslo 5 se v provozu udržela. Od 5.10.1959 došlo ke zkrácení pětky k divadlu. Na této krátké lince byl poprvé vyzkoušen a zaveden provoz bez průvodčích (první dva vozy od 29.1.1962). V době předlažďování Gottwaldovy třídy v roce 1962 byla pětka dočasně zrušena a o její vozy byla posílena linka číslo 1, která dočasně končila na Dukle u vozovny.

V roce 1965 započala výstavba dvou nových trolejbusových úseků : Sakařovou ulicí na Židov a na konečnou do sídliště Dukla. Od 6.1.1966 byla linka číslo 5 současně prodloužena na obou koncích. Trasa Dukla konečná (dnes točna) – Židov (točna) se stala páteřní linkou a je takto provozována, s výjimkou různých výluk, dodnes. Při dvou uzávěrách podjezdu na třídě 7. (později 17.) listopadu v letech 1982 a 1994 byla pětka ukončena u nádraží stejně jako jednička. Během těchto výluk byla vždy zavedena náhradní autobusová doprava. V roce 1982 jezdila linka X1 z nádraží přes nadjezd PARAMO do Jesničánek a linka X5 ze třídy Míru kolem polikliniky, Anenskou ulicí přes Spravedlnost do Dukly konečné. Všechny trolejbusy byly odstavovány v Palackého ulici a u nádraží, kde byl zřízen provizorní dispečink ve vyřazeném voze číslo 315. V roce 1994 se jednalo pouze o krátkou výluku, kdy na obou linkách byly nasazeny autobusy jezdící společnou objížďkou podjezdem u sv.Anny, podobně jako v dřívějších letech v dobách konání prvomájových průvodů.

V termínech 16.4.1984 – 29.6.1984, 1.10.1986 – 31.10.1988 a 1.6.1991 – 23.7.1991 končila linka číslo 5 na točně u vozovny. Důvodem byly uzávěry Moskevské (dnes Lexovy) ulice při provádění překopů a při rekonstrukci celé ulice. Ve skutečnosti se pětka u vozovny otáčela častěji, alespoň dvakrát za rok, to když na nám.Dukelských hrdinů po večerech probíhal nácvik a poté o víkendu i vojenská přísaha. V roce 1995 při rekonstrukci Sakařovy ulice byly po celý červen na linku nasazeny autobusy, které se na točnu Židov dostávaly okolními uličkami. Trolejbusy sem opět vyjely až 2.července.

Od 1.9.2002 byla linka prodloužena ze Židova po nově postavené trati do stanice Dubina, sever. Zpočátku pouze ve špičkách pracovních dnů, od 1.7.2003 i o víkendech. V sedlech pracovních dnů i nadále končí na stanici Židov.

Jedno kolo na lince číslo 5 (na Židov) měří téměř přesně 10 km. Při překonání této vzdálenosti musí řidič obsloužit 26 zastávek, kromě točen navíc absolvuje 12 pravoúhlých odbočení, skoro všude musí dávat přednost v jízdě, přejede přes 16 trolejových výhybek, 11 křížení a 10 děličů. Pokud si tyto údaje vynásobíte číslem 11 (dříve 13), což je počet kol za směnu, zjistíte, že služba na lince číslo 5 není vůbec lehká. Nyní je možno přičíst i dvě problémové křižovatky na úseku na Dubinu, kdy trolejbusy odbočují dvakrát vlevo z vedlejší ulice na hustě frekventovanou ulici Na Drážce. V dávných dobách, kdy byli řidiči přidělováni trvale na linky a nestřídali se jako dnes, bývala pětka útočištěm těch „méně perspektivních“.

Linka číslo 7

Po krátké předchozí epizodě s autobusovou linkou nové nádraží – Krematorium se od 5.10.1959 začaly číslem 7 interně označovat trolejbusové výpomocné spoje, které zajížděly do chemické oblasti. Regulérní sedmička v trase Dukla vozovna – třída Míru – jatka – sv.Josef – Trnová – Semtín – UMA vznikla až od 13.3.1960, kdy linka číslo 3 přenesla své zakončení od vozovny k novému nádraží. Protože linka sloužila především k dopravě zaměstnanců VCHZ, byla v provozu jen ve špičkách všedních dnů (včetně soboty) a zprvu také i v neděli. Některé spoje vyjížděly i večer pro odpolední a noční směny. Od 11.9.1960 byla trasa přeložena na nový labský most s tím, že všechny spoje jezdily přes náměstí Budovatelů. Na jízdním řádu tohoto data lze vyčíst, že ráno většina spojů zajížděla až do Bohdanče. Toto suplování původní trasy linky číslo 3 bylo postupně odbouráno.

Pravděpodobně od května 1963 byla linka přesměrována na třídu Míru a do Švermovy ulice. Od 12.4.1964 byl zrušen provoz o nedělích a svátcích a od 17.4.1964 byl naopak rozšířen na celé sobotní dopoledne. Při stavbě nadjezdu u Doubravic jezdila sedmička společně s trojkou po objížďce přes Ohrazenice (viz linka č.3). V roce 1966 (přesné datum není známo) došlo ke změně vedení linky v centru. Část spojů (zejména ráno) byla vedena Švermovou ulicí a část jezdila přímo přes nám.Budovatelů. V jízdním řádu platném od 1.9.1966 již nalézáme i spoje zajíždějící na točnu v sídlišti Dukla. V roce 1970 a 1971 (stejně jako linka č.3) je sedmička dvakrát dočasně vytlačena ze Švermovy ulice. Od 1.7.1970 je zaveden i sezónní víkendový jízdní řád, který hlásá, že v létě za příznivého počasí pojede linka 7 až do Bohdanče. Tato zvláštnost byla naposledy provozována o prázdninách roku 1974. Od 10.7.1976 byla započata rekonstrukce trolejové křižovatky v centru tak, že byly nejprve zrušeny trolejové stopy mezi náměstím Budovatelů a podjezdem. Linka číslo 7 od té doby musí jezdit výhradně Švermovou ulicí. Od 1.7. do 8.8.1982 v době uzávěry podjezdu je sedmička stejně jako všechny ostatní trolejbusové linky dočasně přesměrována k nádraží. S linkou číslo 5 pak sdílí všechny uzávěry Moskevské (Lexovy) ulice a stejně jako ona musí v těchto termínech končit výhradně u vozovny. Také linka číslo 7 se musela stejně jako trojka od 12.10.1986 přemístit na objížďkovou trasu přes sídliště Polabiny v době rekonstrukce křižovatky silnic č.36 a 37.

V době úplné uzávěry labského mostu v roce 1987 je nejprve od 21.4. nahrazena autobusovou linkou, která jezdí po objížďce okolo nádraží a přes starý most u lihovaru. Početní stav autobusů, přes zápůjčky vozidel z jiných DP, je však natolik kritický, že od 8.6. na sedmičku vyjíždějí i trolejbusy a vzniká tak smíšená linka. Trasa je : Dukla vozovna – třída Míru – Švermova ul. – nám.Budovatelů – nádraží – Bělehradská – Polabiny konečná – Trnová – Semtín – UMA. Část spojů zajišťovaných trolejbusy je však zkrácena na třídu Míru. Od 17.8.1987 se linka vrací na most ČSSP a je opět jen čistě trolejbusová. Objížďka Polabinami však nadále trvá až do 21.2.1988, kdy je opět otevřena celá Hradecká ulice. Objížďka staveniště nového mostu u Doubravic v letech 1988 až 1990 byla stejná jako u linky číslo 3. Na nový most se však sedmička dostala až v září 1990. Počínaje rokem 1988 se totiž stalo tradicí, že přes letní prázdniny je linka číslo 7 mimo provoz. Výjimku tvořily pouze roky 1996 a 1997. V roce 1993 byl letní jízdní řád zaveden již od června, v roce 1998 dokonce trval celé čtyři měsíce (včetně června a září) a v roce 1999 začal netradičně od 14.6. Provoz linky dočasně zastavila i chřipková epidemie od 18.12.1995 do 1.1.1996. V letech 1987 až 1990 po dva a půl roku zůstávaly dva kurzy na trati i v době ranního sedla, neboť obsluhovaly linky číslo 15 a 16. Od prosince 1993 se odpolední výjezdy posunuly do doby před polednem a od dubna 1997 dokonce jeden vůz vyjížděl na „odpolední“ kurz již po půl desáté ráno. Cílem těchto opatření bylo posílit linku číslo 3, která v dopoledním sedle pracovních dní jezdí značně omezena (na jejím provozu se totiž finančně podílí město Lázně Bohdaneč).

V roce 2003 byla po dobu rekonstrukce Masarykova náměstí nahrazena autobusovou linkou 7 vedenou Sladkovského ulicí. Ještě předtím ale prodělala linka největší změny ve své historii. Od 1.4.2003 je linka vedena v trase Dukla, vozovna – Dukla, náměstí – Zborovské náměstí – Masarykovo nám. – Globus – Semtín, hl. brána (dříve Semtín I) – UMA. K další změně došlo od 1.7.2003, kdy byl na lince zahájen i víkendový provoz, při kterém se trolejbusy střídají na linkách 7 a 11. Současný rozsah provozu je následující: ve špičkách pracovních dnů jezdí spoje na UMU, v pracovní dny dopoledne končí na stanici Semtín, hlavní brána a konečně večer a o víkendu končí u Globusu. Tím také spolu s linkou 11 nahrazují omezení linky 4 od stejného data. Od 8.11. do 20.12.2003 byla linka odkloněna z Dukly do Jesničánek. V úseku Zborovské nám. – Dukla, vozovna jezdil autobus, označený rovněž jako linka 7. Od dubna roku 2006 byla linka odkloněna mezi zastávkami 17. listopadu a Hradecká přes nádraží ČD. Část objížďky byla vedena jako rychlík a na lince byly nasazeny autobusy. Autobusy se od 1.9.2006 vrátily na původní trase Vozovna - nám. TGM - Hradecká - Globus (- UMA) a konečně od 1.11.2006 jsou na lince opět nasazeny trolejbusy.

Na trolejbusové sedmičce jsme po dlouhá desetiletí mohli potkávat zejména řidičky, které byly zaměstnány na zkrácený úvazek. Jezdily zpravidla s těmi nejstaršími trolejbusy. Dnes, až na malé výjimky, se zde střídají všechny vozy i řidiči.

Linka číslo 11

Zavedení trolejbusové linky do Ohrazenic se plánovalo již od počátku 60.let. Její realizaci urychlilo rozhodnutí o výstavbě nadjezdu přes železniční trať u Doubravic, kdy se na připravovanou ohrazenickou trať počalo pohlížet jako na objížďku budoucího staveniště. Provoz byl zahájen 13.1.1964. Linka 11 vedla od nádraží v souběhu s linkou číslo 3 (tedy i Švermovou ulicí) až do zastávky Trnová II (dnes Trnová) a dále pak Trnovskou ulicí k ohrazenické poště a odtud vlevo Semtínskou ulicí až na točnu, která byla zřízena poblíž železniční zastávky Semtín. V lednu 1965 bylo vystavěno krátké propojení mezi ohrazenickou točnou a bohdanečskou tratí, kudy pak v době výstavby nadjezdu projížděly linky 3 a 7. Toto propojení bylo v květnu zrušeno a na trolejbusový úsek přes Ohrazenice se začalo pohlížet jako na zbytečný. Tato lokalita se navíc nacházela v oblasti, která měla velmi slabé napájení. Široko daleko se nenacházel žádný napájecí kabel a nejbližší měnírny byly vzdálené asi 3 km od místa, kde trať, sama dlouhá asi 1200 m, začínala. Navíc nevyhovoval ani směr trasování linky 11 k nádraží a ohrazenické ulice nebyly v nejlepším stavu. To vše vyústilo ve zrušení trolejbusové linky k 30.10.1967. Od 1.11.pak byla jedenáctka na mnoho let autobusová a vedla do Pardubiček a později i k Tesle – Zámečku. Od roku 1984 byla zkrácena do Polabin konečné.

Nová historie linky číslo 11 se začala psát také od 1.11., avšak roku 1990. Po vybudování nové měnírny v Polabinách a po doplnění nutných trolejových odbočení v centru začal trolejbusový provoz v trase Polabiny konečná – zimní stadion – třída Míru (jen zpět) – Sladkovského (jen tam) – U Kostelíčka – Pardubičky. V době rekonstrukce nadjezdu u nemocnice (1.8. až 15.11.1992) byla linka krácena na Kamenec. Od 17.7.1995 do 23.8.1995 jezdila jedenáctka dočasně v trase nádraží – Pardubičky z důvodu předlažby části křižovatky u zimního stadionu. Od 1.9.2000 linka 11 opouští třídu Míru a Sladkovského ulici a je vedena po novém trolejovém úseku na Sukově třídě. Od 1.7.2003 je trasa linky 11 výrazně změněna. Ve špičce pracovních dnů jezdí v trase Dubina, sever – Na Drážce – nám. Republiky – Polabiny, točna – Globus – UMA. Až na UMU jedou spoje i při večerním střídání směn v Synthesii. V sedle a o víkendech končí na stanici Globus. Od dubna 2006 byla linka mezi stanicemi U Soudu a Kosmonautů odkloněna po trase přes třídu Míru, nádraží a kpt. Bartoše. Od 4.9. do 31.10.2006 byla linka provozována v pravidelné trase přes most Pavla Wonky, ale autobusy. Od 1.11.2006 jsou na lince opět trolejbusy.

Opuštěné trolejové vedení v Ohrazenicích bylo možné vidět ještě řadu let po zrušení provozu. Po demontáži trolejových vodičů ve druhé půli roku 1971 zde asi po dva až tři roky zůstávala nadále viset nosná lana s izolátory i svorkami. Ojedinělé stožáry zde stojí dodnes. I po letech je myšlenka na obnovení zrušené trolejbusové tratě do Ohrazenic živá a v koncepci rozvoje MHD se s ní do budoucna počítá (viz kap.č.7).

Linka číslo 13

Mnoho let plánovanou stavbu trati na Dubinu se podařilo dokončit v létě roku 2002. První zkušební trolejbus dojel do konečné stanice Dubina, sever dne 7.7.2002. Od 1. do 31.8. téhož roku byly trolejbusy zkušebně nasazeny na autobusovou linku 13 na několik vybraných kurzů. Od září 2003 potom byla linka 13 změněna na trolejbusovou plně. Jezdila v trase Dubina, sever – Na Drážce – nám. Republiky – Masarykovo nám. – nádraží – Polabiny, Sluneční. Proti autobusu navíc obsluhovala směrem do Polabin stanici Palackého a obráceně novou stanici Dubina, garáže. Po dobu rekonstrukce Masarykova náměstí 4.8. – 26.9. 2003 jezdila místo po Sukově třídě po třídě Míru. Po ukončení rekonstrukce se ale objevily problémy s průjezdností křižovatky u zimního stadionu, kde změny jízdních pruhů a ostrůvků nekorespondovaly s trolejovým vedením. Protože jeho rekonstrukce by byla příliš nákladná a také pro nevyjasněnou otázku přestavby křižovatky na kruhový objezd byla linka 13 od 1.11.2003 převedena opět a nastálo na třídu Míru. Ve dnech 1.-4.9.2005 byla linka nahrazena autobusy kvůli dokončování kruhového objezdu u OBI.

Trať po Sukově třídě se v roce 2000 stavěla jako jeden z prvních předpokladů pro převod linky 13 na trolejbusy. Ta po ní ale jezdila jen něco málo přes rok!

Linky číslo 15 a 16

Jak již bylo dříve uvedeno, trolejový okruh přes sídliště Polabiny byl v 80.letech vystavěn ve dvou etapách jako vyvolané investice (rekonstrukce křižovatky silnic číslo 36 a 37, sanace mostu ČSSP). Co však chybělo, bylo napájení. Přestože do města přitékaly finance po velkém výbuchu ve VCHZ, stavba měnírny se zpožďovala. Poté, co nová trať od nádraží přes starý labský most do Polabin přestala sloužit jako objížďková trasa, bylo politicky neúnosné, aby toto dílo vystavěné v akci Z bylo zcela bez provozu. Tak vznikly polookružní linky 15 a 16, jejichž provoz byl zahájen od 2.11.1987. Linka číslo 15 vedla z Polabin konečné přes Stavařov, nám.Budovatelů (dnes Masarykovo), nádraží lihovar, Polabiny III, IV zpět do Polabin konečné. Linka číslo 16 vedla v opačném směru. Provoz byl pouze v pracovních dnech v době dopoledního sedla. Na každou linku bylo nasazováno po jednom trolejbusu, který sem po ukončení ranní špičky přejel z linky číslo 7, kam se odpoledne opět vrátil.

Linka číslo 16 byla od 10.5. do 19.11.1989 odkloněna přes třídu Míru a Švermovu (dnes Sladkovského) ulici z důvodu rekonstrukce horkovodu v centru města. Během prázdninových měsíců v letech 1988 a 1989 byly obě linky mimo provoz. Od 1.dubna 1990 došlo k částečnému omezení provozu MHD (jakási předzvěst letního jízdního řádu). Při této příležitosti byly zrušeny i obě linky 15 a 16, nejprve jako dočasné opatření, avšak v září bylo rozhodnuto o jejich definitivním zrušení. V Polabinách se tehdy oživovala nová měnírna jakož i nové napájecích kabely a namísto symbolických polookružních linek 15 a 16 se připravovalo zavedení řádné čtyřky a jedenáctky.

Linka číslo 27

Polookružní linka zavedená v trase Pardubičky - třída Míru - Dukla - Zborovské náměstí - třída Míru - Pardubičky od 1.4.2006. V provozu v Pd 7-15 hodin, nasazen je jeden trolejbus. Přednostně jsou nasazovány nízkopodlažní trolejbusy.

Linka číslo 32

Při generální opravě Masarykova náměstí v roce 2003 byla v době od 4.8. do 26.9. zavedena linka 32, která svou trasou Pardubičky – třída Míru – Nádraží – Polabiny, točna – Lázně Bohdaneč nahrazovala dočasně zrušené linky 2, 3, 4. Přibližně každý druhý spoj linky končil už v Polabinách. Od 1.9.2003 byl provoz linky posílen výpomocnou trolejbusovou linkou 932 Nádraží – Polabiny – Bohdaneč a autobusovou linkou 93 Nádraží – tř. Míru – Hradecká – Polabiny, točna.

Linka číslo 33

Od 1.9.1999 vznikla nová trolejbusová linka číslo 33, která měla sloužit jako posila pro trojku v úseku nádraží – Masarykovo náměstí – Hradecká – Globus. Rozsah provozu byl od 8 do 18 hod. pouze v pracovní dny. Třiatřicítka jezdila beze změny až do prázdnin následujícího roku. K 1.7. byla zrušena a její provoz již nebyl obnoven.

Nově byla linka zavedena od 1.11.2006 v části trasy linky 3 Hlavní nádraží - UMA. V provozu jsou dva trolejbusy v pracovní dny cca od 8-15 hodin.

Výpomocné linky

Vedle pravidelných linek, jejichž historie je uvedena v předchozích odstavcích, byly vždy v Pardubicích provozovány i různé linky výpomocné. Jednalo se zpravidla o jednotlivé spoje, které doplňovaly základní síť o některá přímá spojení zejména do chemické oblasti (točna UMA existuje od počátku provozu, točna Semtín až od roku 1958). Do roku 1960 zajížděly zvláštní večerní spoje i k letnímu kinu v Cihelně. V roce 1956 pro ně byla zřízena manipulační točna bez výhybek a křížení U Josefa. Za těmito účely byly vypravovány jak samostatné spoje, tak i dočasně zapůjčené trolejbusy z pravidelných linek. Těm prvním se říkalo „šejdry“ a říká se jim tak dodnes (stejně jako všem děleným službám). Kurzu pravidelné linky, který obsahoval též výjezd někam jinam, se mezi řidiči říkávalo „zájezďák“ nebo zdrobněle „zájezďáček“. Vozidla výpomocných linek bývala zprvu označena jen tabulkou s uvedením cíle, později též číslem X a dnes řadou 900.

Interně bývaly tyto spoje označovány různě. Výjezdy z linek nesly vždy číslo svého kurzu, samostatné spoje v letech 1959 až 1960 používaly číslo 7, pak na dlouhou dobu X a od nástupu výpočetní techniky zpočátku 80.let byly vedeny jako linka číslo 21.

Z linky čís1o 1 (z Jesničánek i ze Slovan) počínaje rokem 1961 vyjížděly ráno a odpoledne trolejbusy na točnu UMA i do Semtína, a to až do konce roku 1996. Stejná situace byla i na lince číslo 2 asi do poloviny 60.let. Po prodloužení do Polabin opět ráno vyjíždí jeden trolejbus této linky přes Polabiny III a IV do chemické oblasti (UMA). Trolejbusová čtyřka také poskytovala spoje tímto směrem (ráno i odpoledne) v době, kdy byla vedena v trase „z Polabin do Polabin“. Pro linku číslo 5 platí totéž co pro jedničku s tím rozdílem, že jeden ranní spoj ze Židova směr UMA jezdí v pracovních dnech dosud. Navíc po dlouhá léta, kdy linka číslo 2 jezdila jen do cca 20 hodin, zajišťoval jeden trolejbus z linky číslo 5 odvoz odpolední směny po 22.hodině z Pardubiček na Duklu. Na počátku 90.let býval jeden večerní spoj krácen na točnu k DP a v roce 1991 ji dokonce po nějaký čas projížděl s cestujícími v relaci Dukla konečná – Židov (přitom musel řidič dvakrát až třikrát ručně přesazovat sběrače podle toho, jak byl šikovný). Linka číslo 7 dříve vypravovala některé spoje až do Bohdanče nejen o letních víkendech za příznivého počasí, ale také na přelomu 50.a 60.let v pracovní dny ráno. V letech 1987 až 1990 své vozy navíc zapůjčovala na linky číslo 15 a 16. Linka 11 ve své první provozní epoše také občas zajížděla do Semtína a na UMU. Bylo tomu tak od ledna do května 1965, kdy její jízdní řád byl velmi pečlivě koordinován s linkami 3 a 7.

Samostatné trolejbusové „šejdry“ jezdily v nejroztodivnějších směrech. V 60.letech se jednalo někdy až o 7 samostatných kurzů nejen do VCHZ, ale např.i v relaci Jesničánky – Pardubičky, Dukla vozovna – Židov, Ohrazenice – Dukla apod.

Příklad z roku 1978 uvádí seznam ranních výpomocných trolejbusových spojů do chemické oblasti.

- Z Dukly konečné po 5. hodině vyjely v krátkém sledu 3 trolejbusy linky 7, čtvrtý jel prázdný z vozovny do Švermovy ulice, kde nabíral cestující až za zastávkou (stála tam totiž fronta spořádaných a s věcí obeznámených cestujících). Z Dukly konečné vyjížděl na UMU i jeden spoj linky 5. Po šesté hodině odtud znovu vyjel vlak sedmiček. Jedna se pak ještě jednou otočila po sedmé hodině, ale to již bylo z točny u DP.
- Z Jesničánek na UMU po páté hodině vyjížděl trolejbus linky číslo 1 a po šesté hodině samostatný šejdr.
- Ze Slovan na UMU jel trolejbus jen po páté hodině. Byl to spoj z linky 1.
- Ze Židova jely dva spoje podobně jako z Jesničánek. Ten první, na šestou hodinu, byl z linky číslo 5 a ten druhý, na sedmou, byl samostatný výpomocný spoj
- Z Pardubiček

Historické linky

Od roku 1998, kdy byl zprovozněn náš první historický trolejbus Škoda 9Tr evid.číslo 358, připravuje DPmP a.s. každoročně řadu nostalgických jízd k různým příležitostem. U příležitosti dne otevřených dveří dne 25.4.1998 jezdila trolejbusová linka číslo 48 v trase Dukla vozovna – třída Míru – Na Kamenci a zpět. O dva roky později (1.4.2000) byla ve stejné trase zavedena linka číslo 50, na které byla kromě našeho historického trolejbusu nasazena i další vozidla, např. Škoda 7Tr z Technického muzea v Brně a Škoda 21Tr z Hradce Králové. V roce 2003 byla zavedena linka číslo 51, které byla v provozu o vybraných víkendech v trase Dubina – tř. Míru – nádraží – Polabiny – Bohdaneč. Provoz linky pokračoval i v následujících letech - další info a jízdní řád najdete zde

Trolejbus 358 vozí děti poslední i první den školy, objevuje se při oslavách Dne Země i během městského festivalu. V únoru vozí zamilované, v březnu jezdí s kapelou hrát Josefům, objevil se též při studentském majálesu a při dalších kulturních akcích. V létě 1998 byl uveden do provozu trolejbus Škoda 9Tr evid. číslo 353 patřící Pardubickému spolku historie železniční dopravy. Od té doby se při různých příležitostech oba trolejbusy objevují spolu. Více na jiných místech tohoto webu >> Akce.

>> na začátek stránky <<

další kapitola >>

aktualizace této stránky: 10.01.2008 , http://www.trolejbus.cz